Defendor

Další příjemný, originální a zajímavý nezávislák. Bohužel, je ale příliš vidět, že jej dělal režisér ještě nevytočený. Defendor není precizní, dotažený, je roztěkaný a řemeslně občas ne úplně nejlépe pojatý.. Je ale dojemný, zábavný, vtipný i smutný, napínavý a to zásluhou úžasného hereckého ansámblu a několika vzácně vydařených momentů, které naznačují, že až se Stebbings vytočí, mohlo by se jednat o velmi zajímavého tvůrce... (26.03.2010)

Hned na začátku tohoto filmu jsem nemohla nevzpomenout na podobný skvost z korejské dílny "Syupomaeniottdeon sanai". Začínám mít pocit, že k tomu, aby byl člověk spravedlivý, ohleduplný a slabším pomáhající, musí být totálně na hlavu. A to nejen v dnešní době. Doufám, že mě teď místní pravověrní neupálí, ale během studií jsem došla k "překvapivému" závěru, že lidé, kteří se jali pomáhat druhým a přiklonili se buď k Bohu nebo prostě jen k Dobru obecně, učinili tak po nějaké tragické události v jejich životě a nebo byli poněkud "jiného" smýšlení. Za tu druhou kategorii buďme všichni vděčni. (19.11.2011)

Skromnější prostředky, ušlechtilejší cíl. Defendor kicks nejen Kick-Ass´s ass a stačí mu k tomu pouhá maličkost - mít duši.. Komiks je ve Stebbingsově vydařené prvotině jen prostředkem a o nějakém jeho parodování nemůže být ani řeč. Takže, buďte v životě poctivý jak Arthur, za sebe a své blízké DEFEND(OR) ATTACK a pamatujte, že zbraně jsou jen pro zbabělce.. Dvojice W.Harrelson a R.Downey jr. chytla v posledních letech po jistém útlumu druhou hereckou mízu a já jim v jejich počínání ohromně fandím. A Elias Koteas? No podle té podoby si myslím, že mu ještě doteď posílá bohatý taťka DeNiro výživné.. (01.06.2010)

... a poslední hvězdičku Defendor získává za konec, který má rozhodně koule a neutápí celý snímek ve zbytečně přeslazeném moři. Protože těch několik posledních minut mne skutečně zaujalo, a já si uvědomil, že bez takové pointy by do toho Harrelson nejspíše ani nešel. A u Woodyho ještě chvíli zůstanu, protože ten chlapík stihnul v roce 2009 zazářit ve čtyřech docela odlišných filmech (a pouze Messengera jsem zatím neviděl). Jako herec má očividně kreativity na rozdávání, a v jeho případě je to jedině dobře. No a jinak? Jinak je tento snímek mírně nadprůměrnou komedií o tom, když se někdo "nezletilý" příliš kouká na Kick-Ass - komedií, která se nebojí zahrát i na dramatické struny. A tak, i když jsem se během toho asi 10x podíval na hodinky, jsem spokojen. Velmi. (13.06.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)