Nádech

To, že je scénář předvídatelný a náhody ve filmu jsou víc než náhodné, je zřejmé. Díry ve scénáři bych ovšem kategoricky nepřisuzovala. Mám totiž dojem, že jsou filmy, u kterých je hledáte rádi: filmy, které vás nenadchnou námětem, filmy, ve kterých hrají nezdatní herci, filmy, v nichž nemáte rádi dané herce, filmy, kde jsou vám hlavní hrdinové něčím nesympatičtí atd. V takových situacích jednoduše odpískáte film na základě toho, že ten scénář je děravý. Jenže pak jsou filmy, které jsou pravým opakem. To je pro mě tenhle snímek. Mulroney je pro mě zosobněním charismatického herce, který na plátně dokáže ztvárnit státního žalobce s takovou nonšalancí, že jsem bez dechu. Ostatní výkony, včetně malých zabijáků, jsou lepší než průměrné a máte pocit, že jste se někde v zločineckém gangu skutečně vyskytli. Co se týče námětu, musím se přiznat, že pro mě jedno z nejsilnějších témat: kterak je důležité v dnešním světě lidské právo a kterak na něj mají vliv peníze? To vždy je a bude pro filmové plátno zajímavé téma, které přiláká davy. Skoro jako kdybychom byli masochisté, málokdo z nás s tím může něco dělat, ale přesto máme pořád touhu vědět o tom víc. Transplantační turistika je další z těch stěžejních linií, která tu nabude rozměrů ještě o něco více pro mě fatálnějších, než v případě ˇŠpíny Londýna. Ani nevím proč, možná je to tím, že je prokázáno, že pokud trpí konkrétní člověk s konkrétním jménem a životním příběhem, je to pro jedince silnější, než když trpí dav (což je prokázané již několikrát). Na závěr mohu říci, abych neprozradila nějakou část, že konec považuji za excelentní právě díky předvídatelnosti, ačkoli celý film doufáte, že to tak nebude. (23.06.2011)

Nepozeralo sa mi to vôbec ľahko, aj zlé sny mi privodilo. Zúfalosť vo filme od začiatku až do úplného konca, aj keď bol príbeh vyrozprávaný napreskáčku, sa nevidí ani v najtemnejších hororoch. A ten beznádejný koniec s výberom medzi dvomi možnými tragickými závermi... Filmársky zvládnuté dobre, len škoda pár hluchých miest a prehnaného správania Mexičanov, trochu sa mi nechce veriť, že je to až také divoké. (19.09.2013)

Po výborné pětihvězdičkové komedii S milenkou mé matky, režisérském debutu, je Inhale mé druhé seznámení s tvorbou tohoto islandského režiséra, tentokrát jde ale o žánrově radikálně odlišné dílo, o děsivé, neuvěřitelně kruté drama s obsahem odkrývajícím na příběhu zoufalých rodičů a jejich malé dcerky, jíž selhávají plíce, pozadí temného světa ilegálního obchodu s pro transplantace vhodnými orgány a s hrůzně zvrácenými praktikami při jejich opatřování, potenciálních dárců je totiž stále nepoměrně méně než kolik je na transplantace čekajících příjemců, komu z řady čekatelů dát tedy přednost, zachránit právě jeho život, když je pro každého tak velmi vzácný? Lidé jsou pak pro tu naději přežití ochotní podstoupit cokoliv, stačí jen mít hodně peněz a ochotně jimi zaplatit, mimořádné, až brutálně silné dílo se skvělým hereckým obsazením Diane Kruger a Dermotem Mulroneyem v rolích rodičů nemocné Chloe. (20.11.2012)

Původně jsem chtěl začít svůj komentář, že Inhale je fackou přes divákovu tvář, ale to bych hodně zmírnil jeho účinek, neboť tohle drama je pořádnou ránou pěstí do ksichtu. A bohužel se nemohu vyhnout s porovnáním k Affleckovu Gone, Baby, Gone, jen s tím, a teď všechny pěkně naseru, že Inhale je o dost lepším filmem. Oba dva snímky totiž sice svou pointou vyvolávají širokou diskuzi a především pokládají stejnou otázku: "...a jak by ses rozhodl ty?", jen s tím podstatným rozdílem, že zatímco Affleckův film je "komerčně" přizpůsobený, Kormákurův Nádech je syrová, drsná, nekompromisní šleha, kde není místo pro kytičky, včeličky, medíček. Samozřejmě je to u Inhale způsobeno i díky mexickému prostředí, které se svým životem skutečně blíží k peklu na zemi, tvůrci k tomu navíc ale rozehráli zatraceně dechberoucí, šokující a špinavou hru, která prostě nemůže mít dobrý konec a je to nářez. Kormákur tu navíc dokázal výborně pracovat s gradací příběhu, kdy když už to vypadá přeci jen na alespoň trochu příjemnější a uvolněnější záležitost, přijde zvrat, kdy jsem sral maggi v kostkách a závěrečné dilema opět strká známější a oceňovanější Gonne, Baby, Gone hravě do kapsy. Nádech je zkrátka jedno z nejlepších dramat, co jsem kdy viděl, je neskutečně poutavé, emočně totálně nervydrásající a jde o jeden z filmových počinů, který mi zůstane v hlavě ještě jistě mnoho a mnoho let. Vážně krutá síla, a o to smutnější, že kurevsky reálná a neskutečně složitá!!! (11.09.2012)

*NÁHRADNÉ SÚČIASTKY* Turizmus má rôzne formy, v tomto filme sa zoznámime s jeho mierne netypickou formou, a to transplantačnou. Ak nemáte potrebný orgán, ale zato dostatok peňazí a Mexiko je len na skok, nádej - na rozdiel od človeka, na ktorom vám záleží - ešte neumiera. Vraj neexistuje nič silnejšie ako materinská láska, avšak láska otca ku svojej umierajúcej dcére je v tomto filme rovnako veľká, a ten je preto ochotný urobiť čokoľvek, aby ju zachránil. Slovo "čokoľvek" v tomto prípade nie je vyslovené len tak a nadobúda doslovný význam. Hlava rodiny je v silnom a netypickom príbehu ochotná prejsť na druhú stranu (v prenesenom aj skutočnom zmysle slova), radikálne prehodnotiť priority, vzdať sa morálnych zásad, a z k anonymným ľuďom necitlivého človeka sa stať ešte necitlivejším - zdanlivo, pretože koniec pravdepodobne vôbec nie je taký, aký očakávate. Verdikt v 1 vete: Turistický sprievodca krajinou zobrazenej vo farbách stereotypov. 29.05.11 (29.05.2011)