Ježek

Když já si Ježka tolik přála vidět! Především kvůli možnosti srovnat knižní a filmovou podobu. Neodradily mě ani zdejší menšinové negativní ohlasy čtenářů knihy S elegancí ježka na film, byla jsem ochotná překousnout i tu skutečnost, že se mi podařilo sehnat jen dabovanou verzi. S otevřeností a s velkým očekáváním a nadšením jsem usedla před monitor, leč nakonec musím s lítostí konstatovat, že snad jediné pozitivum filmu bylo v tom, že jsem díky němu nechtěně uspokojila mé masochistické choutky. Po hodině a půl trápení a týrání prázdnou a povrchní nicotou jsem odevzdaně dospěla k závěru, že filmový Ježek doopravdy nestojí za pozornost. (06.02.2011)

Snáď jediné čo ma na tomto filme bavilo, bol ten celkový melancholický nádych a vnútorné monológy malej Palomy, ktorá vnímala aj to, čo sa ostatným zdalo všedné, a tak si to často nezasluhovalo tým pádom ani len pozornosť. Inak ma to viacmenej nudilo, pretože sa v tom nič zásadné nedialo, a už to nezachránil ani ten šokujúci záver, na základe ktorého potom vznikla tá konečná existencionálna otázka. (17.01.2015)

Film, který musí být strašně povrchní, aby si zvládal udržet iluzi jakési intelektuální revolty vůči buržoazní prázdnotě. Takže intelektuál je zde ten, kdo mlčí, čte knihy a občas cituje Tolstého Annu Kareninu (žádná filozofie, žádný Husserl). Nejlepší na Ježkovi je příjemná a rozesmátá forma, herecké výkony a to málo, co film dokáže podat v náznacích, nikoli v otravně afektovaném komentáři rozmazleného spratka, co by potřeboval dostat řádně na prdel. Že na prdel nedostane je samozřejmé, protože podobně laděné snímky jako Ježek potřebují nějakou tu tragédii, aby si udržely iluzi osudovosti. Fajn, ale s tímhle vynuceným dojetím na mě nechoďte. Mona Achache má talent, ale Ježek je taková hezká simulace moudrého filmu. Není ani pichlavá, ani obsažná. Je prostě jen a jen úhledně úhledná, plná klišé a mouder v kostce. (29.11.2010)

Já vím, bylo to všechno vyloženě cíleno na city, ale já na to rád skočil. Je to pěkný film. Co o tom říct? Kecací drama, jež se odehrává skoro jen v jednom domě (asi ve třech bytech), ve kterém žijí různí lidé. Příchod japonského gentlemena změní životy jak domovnice, tak té malé ukecané, přechytralé holky. Spíše tedy té domovnice, protože japonský pán uvdií její pravou osobu a ukáže ji, že nemusí být jen nevzhledná zapšklá stará bába, po které kdyby někdo vzhledem k jejímu povolání občas něco nechtěl, tak je téměř neviditelná. A vše to skončí v podstatě smutně. (24.02.2011)

Tohle je přesně důvod, proč si až na vyjímky nepouštím filmové adaptace mých oblíbených knih, vím, že budu po každé zklamaná. Kniha je prostě kniha a já chápu reakce všech nespokojených čtenářů bestselleru Muriel Barberyové, ale protože jsem ho nečetla, tak nemusím srovnávat a mohu s klidným svědomím konstatovat, že jsem se už dlouho necítila tak dobře, jako ve společnosti malé Palomy, Japonce Kakury a hlavně paní Renée v úžasném podání Josiane Balasko, která mně svým ztvárněním nenápadné, zanedbané a přesto svým způsobem kultivované domovnice naprosto odzbrojila. Moc krásný film, který mně okouzlil i dojal zároveň. (26.07.2013)