Grotesque

Japonská variace na Saw, Hostel.. víc, než Kostku. Překlenout mez únosnosti znamená pro lidské vnímání zkoušku zátěže. I když, kde je ta hranice za kterou už nelze jít? Co se mi u Grotesque bezprostředně vybaví, to je „samoúčelná brutalita“, která jistě vyvolá v některých šok a znechucení; jenže u mě jsou tyto rezervy v takovém rozsahu, že tento práh snesitelnosti dosud nemám překročen.-)) Zkuste taky 13: hra smrti. (20.06.2010)

Na rovinu řeknu, že zde není k vidění nic nového, ale Japoncům se podařilo v sedmdesáti minutách prezentovat tu nejzvrácenější podívanou, která se dá jen v lidské představivosti stvořit. Asiaté jsou mistry ve stupňování atmosféry a to se mi na jejich filmech líbí asi nejvíc. Nejprve diváky pořádně navnadí, potom zvolní tempo a během okamžiku opět zaútočí na divákovu mysl. Tady tomu nebylo jinak. O tom že motorová pila se dá dobře využít nejen v Texasu vás přesvědčí ihned na začátku mučení. Prsty a dokonce i celá ruka brzo okusí její ostří. Čím víc se blížil konec, tím míň mě však kupodivu film bavil. Finish sice nabídl docela zajímavou podívanou, ale úplný závěr zcela znevážil předchozí děj a na obrazovce se odehraje taková parodie hodná pro céčkové filmy. Kousací hlava vypadala trapně a když začala plakat, tak jsem to zastavil. (05.05.2010)

Trošku jsem se bál, je to moje první setkání s čistokrevným torture porn snímkem, ale hned od začátku jsem byl nadšenej. Úvodní sekvence mě nadchla a pak už jsem se vezl až do konce. Naštěstí není film zbytečně natahovanej, střízlivých 73 minut je až až, a tvůrci jdou na věc hned od začátku, takže žádný štráchy. No a ten konec (v mučírně), ten mě vyloženě dostal, ten je opravdu groteskní!!! Mrazivá je také scéna s převážením uneseného páru dodávkou, kdy kamera zabírá jen výhled z dodávky na ulici plnou lidí za denního světla, když tu se jedna z obětí probere z bezvědomí... (07.11.2009)

Herci nic moc, po technické stránce OK, dějově nápaditější, hlavně co do intermezza v zotavovací místnosti. Poselství filmu se tvůrcům povedlo pěkně (nebudu říkat, někdo na to přijdě během filmu, někdo si to poslechne v závěru), a dobrý je i ten letmý odkaz na Flowers Of Flesh And Blood ve finále (taky nebudu říkat). Takže to vidim na tu trojku. No a když se nad tím tak občas zamyslím, až budu mít děti, tak si musím pořídit trezor nebo jinou hypertajnou skrýš, kde budu mít některy svoje DVD, abych měl jistotu, že se k nim moje děti do svejch osmnáctin nedostanou :-) . (18.11.2009)

Co všechno je člověk ochoten podstoupit, aby zachránil toho druhého? Opravdu kvůli němu chcete zemřít? Ochutnat tu strašnou a nesnesitelnou bolest, která vás připraví o zdravý rozum? Stojí vám to všechno utrpení za to? Asijská kinematografie mě stále překvapuje, podle tohoto kousku asi nikdy překvapovat nepřestane. Říkám si, co všechno jsou filmaři schopni do svých filmových počinů nacpat. Tady do sedmdesáti minut nacpali zvrhlost a zvrácenost. Až mě bude zase chtít někdo k podobnému kousku přemluvit, tak se radši budu věnovat Glenlivetu. Ta mi alespoň navodí příjemnější pocity. (25.11.2009)