Grotesque

Není to čistě jen hraný snuff nebo čistě jen torture porno ve stylu Hostelu, i když se obému velmi blíží. Větší důraz je na psychický teror a poznávání pošahané psýchy sadistického vraha... a ke konci dokonce i na humornou, až parodickou vložku. Což jsou spolu s místy ucházející atmosférou ty jediné věci, které Gurotesuku vytahují z bahna úplných sraček, které přes svou přehnanou brutalitu (nebo možná právě pro ni) prostě nudí. 5/10 (09.12.2009)

Žiadne „spievanie v daždi“, ale jednoduchá a samoúčelná mäsiarčina. Nič pre citlivé povahy, či vyznávačov majsterky pera Rosamundy Pilcherovej. Sedemdesiattri minútová porcovačka, určená len pre fanúšikov žánru, ktorí sa narodili priamo na jatkách a pre doktorov špecialistov, zubárom počnúc a patológom končiac. Vzhľadom na minimálny počet postáv sa v tomto japonskom filme dá výborne orientovať a postavy si skutočne nebudete zamieňať. Hlavne z toho dôvodu, že sú len tri, pričom jedna z nich je žena a druhý chlap je prakticky po celý čas priviazaný a prichádza o jeden orgán za druhým. (Samozrejme nemám tým na mysli hudobné nástroje.) (18.08.2009)

Krvavá gore paráda pre unavených japonských podnikateľov. "Torture porn", ktorý hrá - ako inak - s odkrytými kartami. Je príliš popisný, vyžíva sa v brutálnych detailoch a ponúka celú priehršť samoúčelného násilia. Surovejšieho než si vieme predstaviť. Jeho zrejme jediným cieľom je šokovať diváka. Pritom obsahuje minimalistický príbeh, ktorý sa dá naznačiť najviac 3 - 4 vetami. Perverzný maniak a násilník ľstivo odchytí potenciálne obete, spúta ich a kruto mučí. Keď už to ide s jeho obeťami dolu vodou poskytne im základnú zdravotnú pomoc tak láskavo až sa u nich vytvorí štokholmský syndróm. Potom nastane zlom a druhé kolo tortúry. Nebyť tej nadsádzky v závere, či priam poetického vzletu, keď zaznejú harmonické tóny hudby a odseknutá hlava sa zahryzne do väzniteľa, hodnotil by som Grotesque určite nižšie. (26.09.2010)

Jedným slovom: psycho! A nech všetky americké horory typu Hostel idú do čerta, tomuto tu sa hovorí poriadna brutalita vo filme. Kôji Shiraishi opäť raz nesklamal, pomaly si u mňa buduje prestížne miesto v rebríčku najlepších ázijských hororových režisérov. Určite odporúčam aj jeho horor Noroi a Kuchisake Onna. (12.08.2009)

Co všechno je člověk ochoten podstoupit, aby zachránil toho druhého? Opravdu kvůli němu chcete zemřít? Ochutnat tu strašnou a nesnesitelnou bolest, která vás připraví o zdravý rozum? Stojí vám to všechno utrpení za to? Asijská kinematografie mě stále překvapuje, podle tohoto kousku asi nikdy překvapovat nepřestane. Říkám si, co všechno jsou filmaři schopni do svých filmových počinů nacpat. Tady do sedmdesáti minut nacpali zvrhlost a zvrácenost. Až mě bude zase chtít někdo k podobnému kousku přemluvit, tak se radši budu věnovat Glenlivetu. Ta mi alespoň navodí příjemnější pocity. (25.11.2009)