Poslední neděle

Filmová adorace Tolstého i obžaloba toho, co se se správnými myšlenkami může stát ve špatných rukou...Film o dětinském idealismu, hloupé naivitě, ale také falešném puritánství a zištné sobeckosti...A jistá naivita a nepřehlédnutelně okázalý umělecký záměr se táhnou celým snímkem, který ale bohužel spíše prázdně memoruje a se mnou se zcela emočně minul...A na Tolstého romanopisce v tomto scénáři raději zapomeňte...McAvoy, Mirren a Plummer samozřejmě silným hereckým trojúhelníkem... (13.07.2010)

Čekala jsem vážné unylé drama o Tolstojově stáří, ale tohle byla velmi zajímavá a dokonce humorná sonda do celého jeho okolí. Možná bych jen místy vytkla větší pomalost. Nicméně příběh, scénář i hudba se skvěle doplňují a herci tady kopou za tu nejvyšší ligu. A protože mám slabost pro historické dramata, zvlášť ty biografické, tak musím dát 4,5*. (12.06.2010)

Naprosto bezchybny film, ktery me velice zaujmul, jak tematem, tak pojetim a herci/hereckymi vykony. Libi se mi jak, pohled "sekty" na sebe samu je hrdy a prejici, nasledne prechazi do oci nekoho jineho, a ten to vidi jako absolutni blbost a silenstvi. Sam "zakladatel" s tim ma pramalo spolecneho a tudiz to je vlastne jedna velka utopie, a prestoze to vsichni vi, tvari se, jak to je vse dulezite a ono taky je, jde prece o majetek... (16.01.2011)

skombinovať takých hercov s témou tak silnou a mocnou, to NEMOZE dopadnut zle a ani to nedopadlo. Helen Mirren v ulohe Grofky Tolstej vyraza dych, dokonca by som tvrdil ze este viac ako v Kralovnej. Plummerov Tolstoj je presne taky, ako si predstavujeme velkeho autora. Giamatti bol spravne slizky, vsetcia tu vytvaraju dokonaly herecky koncert. A prave vdaka tomuto silnemu hereckemu ansamblu filmu odpustite niekedy tazkosti so scenarom (Mirrenova svoje sceny zachranuje kde sa da, ale niekedy prvoplanove repliky neprekryje ani najlepsia herecka), ale kazdopadne pokial si ficite tak ako ja na silnych hereckych vykonoch, tak toto je to prave orechove. (a 5 hviezdiciek hlavne za scenu na mole, tak ma nesundali ani Madisonske mosty) (06.03.2011)

Jsou dvě věci (vedle stopadesáti dalších), pro které mám slabost: široká ruská duše a anglický humor. Že se tyhle zdánilvě protichůdné veličiny dají zkombinovat, aniž by to mělo za následek výbuch, je pro mě sice překvapivé, leč pravdivé. Výsledkem je příběh ne právě nabitý zvraty, ale o to intimnější ve vztahu k divákovi, který je ochotný přistoupit na pomalé tempo a ukecaný děj. Ovšem ty kecy se poslouchají jedna báseň, obzvlášť vezmete-li v úvahu, že jsou výborně napsány a návdavkem pronášeny ústy skvostného Christophera Plummera, jedné z nejlepších hereček současnosti Helen Mirren (když seděla v posteli, kokrhala a smála se, vypadala dočista jak malá holka) nebo sympaťáka na hákrátomegakvadrát Jamese McAvoye. Tohle pohlazení na duši mě nadchlo a navíc vzdělalo, páč o sklonku života jednoho z mých nejmilejších spisovatelů jsem ke své ostudě dosud nevěděla zhola nic. Však ani Tolstoj není bez chyby, že... (30.08.2010)