Poslední neděle

Film o konci Tolstojova života mě upoutal především hereckým obsazením a následnými oscarovými nominacemi, jinak je, a je to škoda, trochu opomíjen. Nakonec i námět je zajímavý, životopisné snímky mají vždycky jiný náboj a své kouzlo a něčím fascinují, tady tomu nebylo jinak. Film také poučí o poslední éře jednoho slavného spisovatele, což není k zahození, pomůže to dokreslit Tolstého mozaiku, kterou lidi znají ze školy. Co mě upoutalo na první pohled, to musím také vyzdvihnout. Helen Mirren, má oblíbenkyně, byla úžasná, Christopher Plummer rovněž, a mezi velkými hereckými esy se neztratili ani jiní v čele s Jamesem McAvoyem, který opět ukázal své kvality. Drsné Rusko, příroda i život, akorát mi trochu vadil ten anglický jazyk. K filmu samotnému - na můj vkus to bylo vyprávěno pomalejším tempem a neuškodilo by přidat na životnosti, nebylo to unylé, ale mohlo to být energičtější. Jinak film veskrze chválím a nelituji času s ním stráveným. (13.05.2012)

Nominace na Oscara pro manželské duo naprosto bez diskuse po právu, možná měla tu sošku tehdy získat právě Helen Mirren. Ale i ostatní herci zaslouží pochvalu, James McAvoy opět v roli, kde mu charakter a morální zásady vyloženě koukají z očí, ale on je pro tyto role vskutku ideální typ. Mojí pozornosti dosud úspěšně unikala irská herečka Kerry Condon. Být to lépe zrežírované a o trochu kvalitnější scénář, mohl mít film i větší ambice, takto zůstalo „jen“ u zajímavě ztvárněného příběhu ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a skvělých hereckých výkonů. (10.03.2013)

"Nikdy nepochopili jediné slovo, které napsal," říká manželka Tolstého na adresu několika postav, ale docela dobře by se to dalo vztáhnout i na tvůrce filmu. Důkladným studiem materiálů, dobových reálií a faktických detailů ze života Tolstého vytváří dojem zasvěcenosti, který má dodat důvěryhodnost jejich veskrze jalovým úvahám o tvůrčím géniu. Tolstoj je tu ztvárněn podle oblíbené představy génia jako energií kypícího a bonmoty trousícího pošuka, který se v tomto případě hlavnímu hrdinovi vyznává ze svého přízemně animálního vztahu k životu. Jakoby pro současného kulturního plebejce byla představa něčeho sofitiskovanějšího a duchovně orientovaného zcela neuchopitelná. Zatímco dříve se lidé k ideálu povznášely, dnes jej dokážou přijmout jen tím, že jej napřed vyválí v blátě. (27.07.2010)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)

,,KEBY SOM MAL ŽENU, AKO STE VY, VYSTRELIL BY SOM SI MOZOG Z HLAVY! ...ALEBO BY SOM ODIŠIEL DO AMERIKY." __ Dlho som čakal aby som si mohol pozrieť tento film. Najvýraznejším dôvodom bola skutočnosť, že môj obľúbenec Christopher Plummer tu bol až na staré kolená prvý krát nominovaný na Oscara a predovšetkým som bol zvedavý na jeho výkon. I keď je rozhodne hlavnou postavou filmu Tolstého žena Sofia, povedal by som, že Plummer tu rozhodne nehrá druhé husle a na rozsah jeho postavy mi je skôr divné, že nebol v hlavnej kategórii, ale vo vedľajšej. I keď samozrejme určiť dominantnejšieho mužského hlavného predstaviteľa je tu troška problém. Pokiaľ ide o samotný film je pravdou, že z tempa tu rozhodne rozviate vlasy mať nebudete, na druhej strane, keď je raz taký obsah, nie je čo riešiť. Skôr mi vo filme chýbalo lepšie vystihnutie zemitosti a ruskej nátury. Avšak absolútne fantasticky sa na film pozerá od začiatku Tolstého poslednej púte až po jej koniec. Keď umiera je vidieť, že odchádza skutočný velikán a aj osobne som skoro zaňho uronil slzičku. Práve pri konci som uvažoval o plnom hodnotení, no to by taký musel byť celý film, nie len posledných 30 minút. (194. hodnotenie, 27. komentár k filmu) (06.01.2011)