Odcházení

Odcházení není film. Jsem přesvědčený o tom, že odcházení se dostalo z divadla do této podoby a následně do kina hlavně proto, že jde o dílo Václava Havla. Dost podobně to bude fungovat i s herci. Šok nastal ve chvíli, kdy paní Veškrnová šla pro Českého lva za nejlepší scénář. Tohle má být to nejlepší v roce 2011? Smutné. Po pravdě něco tak nudného, prázdného a beznápadu jsem nečekal. Postavy se objevují z ničeho nic a hned zase mizí, statická kamera pozoruje většinou statické herce, kde dialogy mají být to hlavní, co celek udrží při životě. Bohužel se jim to nedaří. Odcházení je jako divný sen Václava Havla, po kterém se probudí, vzpomíná a pak řekne – “co se mi to sakra zdálo za kravinu“. (05.03.2012)

Prej, že se mu to nepovedlo. Že jen zaznamenal divadelní hru. Že mu dali šanci točit, jen aby mu splnili sen, když možná brzo umře. Kecy! Kdo byl někdy v divadle, snad ví, že už jen výběrové sledování celého pódia a vnucené kýčovité pohledy kamery na všechny promyšlené odporonosti příběhu jsou úplně jiný šálek kafe (či piva se skořicí). I když se oprostím od své lásky k Havlovi a začnu být objektivní, vidím jenom veliký příběh, geniální hru detailů, šílených barev, sílu symboliky, absurdity typu bourání scény za rockové Ódy na radost. Nezapomenutelné odkazy na velikány Shakespeara a Čechova nebo na současné osobnosti. A hlavně výborně strohý Josef Abrhám, který se den ode dne víc podobá samotnému Havlovi, skvělá Dáša Havlová v roli někde mezi Raněvskou z Višňového sadu, milující Coridélií z Krále Leara a médii mučené princezny Diany, geniální mrcha Vilhelmová, jež nápadně připomíná Learovu Goneril nebo Jan Budař v roli slizkého albína Albína. Ať kritici formu nazývají jak chtějí, divadlo v divadle je fajn, ale divadlo ve filmu je fakt cool experiment. Prej, že je to strašnej kýč. Ale o něm přece celý příběh je, ne? (24.12.2011)

Bezprostředně po uvedení Odcházení do kin zde bylo v módě házet ho do odpadu, nyní se do odpadu pro změnu házejí oni uživatelé. Zvláštní. Výsledná známka tohoto filmu tedy ani tak nevypovídá o jeho skutečné kvalitě, jako spíše o válce mezi tamními uživateli. Přistupme však k jádru věci. Režisérský počin Václava Havla je kvalitní, promyšlené a hlubokomyslné dílo. A to natolik, až to drtivé většině lidí, zkažené konzumním životem a polopatickými filmy, není po chuti. Víte, Odcházení není kinematografickým středoproudem. Je to divadelní hra přenesená na filmové plátno s mnoha odkazy jak na politický, tak společenský život, hra s humornými absurditami a důrazem na propracované detaily. Plně pochopit ji během první projekce nelze (soudě čistě subjektivně), to však ještě neznamená, že je hloupá a zbytečná! Naopak, přesně naopak. No a co technická stránka? Kamera úžasně umělecká, hudba úderná (jak jsme u Michala Pavlíčka navyklí), herecké výkony koncertní a celkové obsazení hvězdné. Přítomnost dvorních herců Havlových her, chartistů, bývalých politiků nebo členů tehdejšího prezidentského týmu, dodává Odcházení další a další rozměry. Tudíž ani okem není možné vstřebat všechny maličkosti na první pokus. A přitom, pozor, nelze hovořit o přeplácanosti. Suma sumárum - už pouhý fakt, že náš bývalý prezident Václav Havel natočil film, by měl být dostatečným lákadlem k tomu, abychom jej všichni zhlédli. Hodnocení je samozřejmě věcí individuální, jen se pokuste odprostit od předsudků. Toť vše, na závěr smekám před samotným Havlem, že si sám ze sebe dokáže udělat legraci. (24.04.2011)

Otrasný film. Tematizuje totiž politiku a jej reflexiu optikou odchádzajúceho týpka. Jeho sebairónia a nadhľad je len tupá obhajoba vlastného fungovania v politike. Výsledkom je poznanie, že po ňom prichádzajú ešte horší následníci. Pripomína to dokument o Gorbačovovi, komentujúcom vlastné zlyhania. Na Jeľcinovi nenechal suchú niť, hodnotiac ho ako lúpežníka, ožrana a mamonára aj s jeho súputníkmi. Gorbačov tam pôsobil ako boľševický chuj. Odchádzanie je hraný film, no vyjadruje zhruba to isté. Zaoberanie sa ega samým sebou. Hóch intelektuálske a nadnesené. Bez skutočnej témy - ak za tému nerátame pojem "osobnosť politika". To je ale oxymoron (= prívlastok v rozpore s významom podst. mena; príklad: živá mŕtvola). Avšak nik z tých, kto patril kedysi medzi skvelých umelcov (a Václav Havel bol počas socialisticej ČSSR dobrým dramatikom) po prijatí reálnej politickej funkcie už nebol schopný umeleckej tvorby. Úroveň umeleckých pokusov expolitikov klesá vždy pod bod mrazu. Rovnako to platí o Vaškovi, jeho divadelnej hre aj filme. Hovnový smrad politiky sa vyvetrať nijako nedá a zasmrádza aj to, čo kedysi bolo možné nazývať umením. (20.12.2013)

Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%. (30.03.2011)