Zeiten ändern Dich

Takový výrazně chudší německý příbuzný 8. míle, kde jsem měl zejména zpočátku velký problém se naladit na vlnu filmu kvůli divnému střihu. Úplně nedovedu ohodnotit přínos arabáče s japonskou přezdívkou žijícího v Německu, který se proslavil pouze tím, že skládal nějaké píčoviny v rámci nejzbytečnějšího hudebního žánru - rappu a měl štěstí, že v Německu zrovna žilo dostatek ještě hloupějších jedinců, kterým se jeho sračkoidní tvorba líbila. Typickým publikem byly fanatické školačky očekávající svoji první menstruaci. Do filmu jsem pronikal velmi pozvolna a trošku mě bavit začal asi až někde za polovinou. Nejlepší byl rozhodně závěrečný koncert, kde se objevil božský Kája a poprvé tak byla slyšet skutečná hudba. [60 %] (03.06.2024)

Tenhle film mi umožnil nahlédnout aspoň trošku pod pokličku německého rapu. Vůbec jsem žádný neznal a jméno Bushido, bylo pro mě naprosto neznámý pojem, což však vzalo záhy za své. Dočkal jsem se poměrně kvalitní hudby a hlavně naprosto věrohodného, místy drsného příběhu, o tom, že každá cesta na vrchol stojí strašně moc námahy a úsilí, což v tomhle případě platí dvojnásob. Ale tím zdaleka nejlepším, byla pro mě určitě poslední, emotivní čtvrthodina a závěrečný koncert v čele s nesrmtelným Kájou Gottem, který si svou německou verzi „Biene Maja“ střihl s neskutečnou chutí a zápalem. Přiznám se, že jsem mu dokonce i maličko záviděl. Wunderbar! (21.04.2015)

No super! Kdo by to čekal. Ono teda stačí kouknout na jméno režiséra a už to naznačuje, že se nebude nic nakrucovat ani třpytit. Bushidův život v hodině a půl a ne vždy je to laskavý svět ve kterém žije, rozhodně je ale na co koukat. Po té dramatické stránce to funguje na jedičku, akorát Moritz Bleibtrau mi v roli moralizujícího mafiána přišel trošku otravnej, ale to nepokazilo nic z celkovýho dojmu. Hodně milé překvapení tedle filmek. (23.08.2010)

Jeho matka milovala Karla Gotta, on zase rap. Měl muslimské vyznání, ovšem hned od mládí si přivydělával prodejem drog, rád se popral, rád sprejoval. Nakonec ovšem u téhle výbušné povahy vyhrála hudba. A je tu další divácky vděčná variace na téma, jak se někdo dostal z nehostinných poměrů až na pozici respektovaného člověka. Životopisný kousek o rapperu Bushidovi se nevyhýbá klišé a prvoplánovým momentům, své kvality ovšem má. Chlapík je to zajímavej, navíc s hudbou, která sice není moje srdeční, ale tady mému uchu lahodila. Pohublé čtyři hvězdy. (29.12.2017)

Nemůžu upřít originalitu takového člověka jako je Bushido. Jeho budoucí kariéra se zrodila ze dvou důležitých faktorů, které jsem měla možnost postřehnout. Za 1.- to s ním po hudební stránce šilo už od malička. Za 2.- ho ovlivnilo prostředí v kterém vyrůstal a žil. Stihnul toho za těch 34 let opravdu hodně, spoustu nepochopení, sporů, soudů, drog a dokonce i třetí manželství. Hip Hop není můj oblíbený žánr, přesto jsem byla na jeho život po všech těch informacích o něm, které probíhaly kolem mě, zvědavá a tak jsem do toho šla. Teď o tomto rapperovi, producentu a podnikateli vím poměrně dost a jsem docela zvědavá, jak dlouho mu tohle jeho životní a zajímavé krédo vydrží. Byly tam momenty, které mě donutily zamyslet se nad tím, jakým způsobem lze vyvolat v mladých lidech až fanatické zbožňování. Ale s tím naším Kájou to bylo přece roztomilý :-) (09.12.2016)