Ukrutnost

Ty woe, kdo jinýmu jámu kope až se ucho utrhne. Ke svýmu překvapení jsem to zvládla celý, ale přiznávám, že místy se mi nedělalo vůbec dobře. Taky jsem tu vyluzovala nějaký divný zvuky, protože se zbytek rodiny chodil dívat jestli mi něco není, popřípadě zda nepotřebuju ke křeslu přistavit kbelík... Jinak bych řekla, že film má přesný Kitanovský rukopis - je sice rozvláčný, ale i tak jde ke svému cíli přímo a bez zbytečných kudrlinek. (19.02.2012)

Neni to žádná prdel bejt mafiánem. A na východě obzvlášť. Až si člověk říká, jestli jim to za to stojí. Co se jakuzáckejch snímků týká, tak mám nasledovány v podstatě jen Miikeho úchylně brutální taškařice, který jsou přece jen trošku o něčem jiným. A klasický gangsterky jsou taky trochu jiná liga, jak je vidět. Musím uznat, že tohle je kruťárna dobrá, nehraje si na žádný témata jako čest a přátelství - zbývá jenom moc a vlastní prospěch. Ale sranda to rozhodně je, i když dost cynická. S hodnocením váhám, uvažuji i o pěti *, ale s tím asi počkám až na druhé shlédnutí a doplnění si mezer ve filmech typu The Yakuza Papers. (24.02.2012)

,,Hej, uvědomujete si, že jsme Yakuza?'' --- Čert vem Ghanu, alu udělat z jejího velvyslance krupiéra a ambasády doupě neřesti, to už chce kapku té samurajské odvahy. Kitano ji zřejmě má a celkem by mně reakce Ghany zajímala (pokud tím tedy nejsou v Ghaně naopak nad očekávání poctěni :-). Jak tu psali jiní, nečekejte Kmotra. Janoské tempo vyprávění je jiné a už jen zorientovat se v těch rodinách... V podstatě jde o čistku v Yakuze, která mi připomněla čistky vysokých armádních důstojníků ve třicátých letech za Stalina. Tam také nikdo nevěděl na čem pořádně je, jednoho dne byl na výsluní čerstvě povýšen a druhý den už ležel s prostřelenou hlavou kdesi ve sklepě baráku NKVD. A jelikož se jelo na čisto, bídně dopadla i rodiny dotyčného. Tady to bylo podobné jen to bylo okořeněno tím, že jedna frakce byla ponoukána pod příslibem odměn k útoku na druhou frakci bratři nebratři, přísahy nepřísahy - což vedlo nakonec k totální bratrovraždné válce, která vedení nestála prakticky žádné síly ani prostředky. Mne film zaujal spíše svými exotickými lokacemi industriálního Japonska i tou pomalejší formou vyprávění. Dávám tedy za 3 prsty. * * * (25.10.2019)

Máte, co jste chtěli, aneb vedle "Achilles a želva" další Kitanův zlý žert na úkor diváků, který tentokráte má podobu naprosto čisté a artistních přesahů prosté žánrovky. Nicméně i v přímočarém příběhu je nepřehlédnutelný režisérův vytříbený rukopis. Stylová strohost zde vytváří famózní mechanický rytmus, který odhaluje monotónnost jakuza filmů, při čemž Kitanovy charakteristické elypsy umožňují ohlodat klasický příběh o likvidaci jednotlivých větví zločinecké rodiny na naprostou dřeň. Výsledkem je řetězec schematických momentů a pravidelná sinusoida, kde strojené rituály či tiché pletichaření střídají žánrově povinné výbuchy slovní agrese i věcně precizního násilí. Právě očesáním žánru na samotnou ritualizovanou podstatu Kitano ukazuje jeho směšnost. Mocenské tahanice šéfů mají podobu až burleskních naschválů a násilí sahá na rovinu kreslených grotesek. Jako Kitanův film nenápadně podvratné, jako jakuzárna ryzí a proto dokonalé. "You know, you're dealing with the yakuza?" (26.10.2010)

Asi hlavním zádrhelem je částečná zmatenost a překombinovanost v ději, ten chaos je taky trochu nastolenej tím, že jsou si ti japončíci prostě podobní, nedá se nic dělat. Nicméně platí pravidlo, že Yakuza jsou trvdí chlapíci, kteří si nic nedarujou a s úsměvem vrazí např. někomu hůlky na jídlo do ucha. A aby to okořenili, useknou prst(y) a tak. Na to, jak film ze začátku vypadal nudně a nezáživně, tak především ve druhé půlce se strhne taková smršť intrik a vzájemné nevraživosti, že divák nestačí počítat mrtvoly. Sice opravdu chvílema nevíte, kdo je proti komu, protože jsou pravděpodobně všichni proti všem, nicméně vrchol klanu je jen jeden a tam to celý směřuje. (08.09.2014)