Hrdina má strach

Zajímavý film se skvělým Hrušínským v hlavní roli. Ano, povýšení kritiků je někdy opravdu rafinovanou mstou. Obzvláště v prostředí rozbujelého byrokratického kompostu, kde jednotlivec hnán mládím, rozumem a ideály stejně po chvilce bezmocně zapadne bez sebemenší šance cokoliv ovlivnit či změnit. Zvlášť když nad sebou máte šéfy, kteří,, co nezvládnou přeskočit - na to se nerozbíhají ''. Celkem nadčasová záležitost, v souhrnu ale nikterak kritikou neohromující a tak snad proto ani nevadila režimu, který trochu té sebekritiky občas dokonce od jednotlivců vyžadoval. * * * * (14.07.2015)

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů. (04.09.2010)

"Já už jako dítě chtěl vidět, co udělá tygr, když se mu šlápne na ocásek." Šlapat na ocásek soudruhům se nemusí vyplatit, protože by se taky mohlo dostat soudružsky přes prsty. Jenže když se na něj šlápne v době, kdy jsou si soudruzi jistí, že se jich každej bojí, tak na takovou diverzní akci evidentně nejsou připraveni. A říkat pravdu, tak to je jasnej pokus o rozklad socialismu. To chápu i já, kterej jsem nikdy neopravoval soudružku učitelku při výkladu dějin. Tohle je prostě naprosto trefný a je logický, že si to muselo jít na pár let odpočinout do trezoru. (09.02.2022)

Dost se divím, že po tomto filmu nedostal František Filip od režimu okamžitou stopku a zákaz filmování. Sžíravou kritikou socialistické společnosti, kde vlastně nikdo za nic nemůže se krásně trefil nejen do bolševické doby, ale bohužel tahle faleš platí nadále v kterémkoliv režimu. Stane se nějaký průser, za který stejně nakonec nikdo nenese odpovědnost. Rudla Hrušínský jako úředník Vavřinec chce jednomu takovému problému přijít na kloub a začne se ohánět spravedlností na vyšších místech. Jak jinak se potom zbavit takového rýpala? No přece dát mu lepší funkci! Příběh je vyprávěn zvláštním způsobem, kdy se během děje Rudla otáčí přímo na kameru a komentuje jednotlivé situace a nahlas vyslovuje svoje myšlenky. František Filip film bezvadně obsadil a už tenkrát bylo vidět, že s herci dokázal perfektně pracovat, jak později osvědčil ve svých dalších, převážně televizních filmech a seriálech. Když už mu za tento kousek komunisti nezapli tipec, tak mu ho po devětašedesátém alespoň šoupli do trezoru. (19.12.2020)

Takže, Hrdina má strach? Scénář: Jaroslav Dietl, hlavní hráči: Hrušínský, Pešek, Moučka, Prachař, Sovák, Deyl ml., Blanka Bohdanová, Vladimír Šmeral. Režie: František Filip. Původně jde o divadelní hru, naprosto brilantně napsanou, zde i výtečně zahranou. Bohužel i za hranou, takže po bratrské pomoci film zmizel, bylo třeba normalizovat. S povzdechem nutno konstatovat, že k takové brutální (a přitom komediálně velmi zdařilé) reflexi se náš aktuální režim nikdy nedohrabal. Přitom by bylo možno tohle natočit z dneška, stále by to bylo aktuální, snad ještě víc! Takové to kličkování mezi eurodotacemi... Ale hlavně: Když spadl most ve Studénce, kdo za to mohl? Zjistlilo se, že nikdo. Rozumíte, přesně jako v téhle satiře od Dietla. Prošlo to všemi myslitelnými kontrolními mechanismy, udělalo si to kolečko po soudech... A? Předseda senátu zdůvodnil zprošťující rozsudek konstatováním, že soud neví, proč most spadl, neobjasnily to znalecké posudky ani doplňující výslechy znalců. Výborně, soudruzi, ještě si nakonec zatleskáme. Stopáž (74 minut) z tohoto dělá výbornou jednohubku, to se musí vidět. Divím se ale, že Dietl, který byl za normalizace televizní hvězdou, nebyl za toto (a asi i jiné věci z 60. let) zrušen. Sakra, to bylo holt dobré. Dietl to fakt uměl. (30.03.2020)