Polytechnika

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Polytechnique / POLYTECHNIQUE / Polytechnika) - Důvod masakru hrozný, zpracování skvělé... Bál jsem se toho aby to nebyla další z vyvražďovaček kde jen teče krev a kde divák sleduje jen jakými možnými způsoby se dá člověk zabít. Byl to uplný opak - vidíme zde jak se cítily hlavní "hrdinové" tohoto filmu a jak se z jejich pohledů tento masakr odehrával - 4. 8. 2010 - 90% (20.06.2012)

Filmové zpracování jedné události z roku 1989, kterou nejsem a nebudu schopná nikdy pochopit a už si vůbec nedokážu představit, jak se vyrovnávají s vlastním životem ti, kteří přežili. Možná bude jednou zfilmován i masakr, který se odehrál v Norsku a kde přišlo o život několikanásobně víc mladých lidí. A já nevím jestli chci takové filmy vidět. "Konec jednoho zla je jen krokem k druhému". (24.03.2013)

Vizuálne naozaj veľmi silno precítené, tá čiernobiela vizualizácia ešte viac zvýraznila tú melanchóliu. Ale osobne som očakával, že v tom bude oveľa viac zvýraznený nejaký psychologický rozmer postáv. Z tohto pohľadu teda zavládlo trochu sklamanie, lebo okrem tej emočne vypätej atmosféry to postrádalo taký ten epický nádych, ktorý by dokázal vytvoriť oveľa konzistentnejšie dielo. Denis Villeneuve je pán režisér, no v tomto prípade mi tomu predsa len chýbali spomínané esencie. Ale inak dosť smutný a melancholický príbeh, no aj také žiaľ život prináša. (12.12.2014)

Polytechnika je pro mě přímo modelovým příkladem toho, jak by se o podobných událostech (střelba na škole) točit nemělo. Film v posledku nepřibližuje ani osobu pachatele - o kterém si odnesete leda to, že nenáviděl feministky a.k.a. ženy (to, kde se tato nenávist vzala, však nerozpracovává); ale co hůř, ani oběti jeho útoku – které až na dvě výjimky (u kterých nerozpoznám, nakolik mají, či nemají svůj předobraz mezi reálnými přeživšími; přiznávám, že tyhle postavy chápu spíš jako hypotetické ilustrace toho, jak (ne)zpracovat trauma) redukuje na rozstřílená těla. Sice ani tentokrát Villeneuve nezapřel své režijní mistrovství, ale k čemu to, když film neslouží pietním účelům (nepochybuju, že by chtěl, je na to však na jedné straně příliš naturalistický, až exploatující, na druhé pak formalisticky chladný), nýbrž toliko tomu, aby ztvrdil Vill.-ův spravedlivý hvězdný status. 40 % (05.12.2023)

Povedenější než Villeneuveovo hollywoodské Zmizení. U Polytechniky měl ještě volnou ruku a film je upřímnější, i když stále dost odosobněný, jako kdyby se režisér bál k hrdinům více přiblížit. Zajímavý byl pohled dvou uvěřitelných postav, které se octly jako oběti ve školním masakru, ale tyto postavy jsou načrtnuty stručně, takže k nim nelze nijak přilnout. Film je natočený černobíle. Působí syrově, ale stále se jaksi drží zpátky. V závěru tvůrce sáhla po vděčné pointě v koloběhu života, kdy se hrdinka rozhodne smrt spolužáků vynahradit novým životem. Nevím, jestli byla tato část smyšlená, ale po průhlednějším a bezpečnějším řešení režisér sáhnout nemohl. (27.10.2013)