Jedna kočka za druhou

Český film zpracovaný podle předlohy z divadelní hry J. Hubače s J. Bohdalovou v hlavní roli, která představovala Kláru Zárubeckou, ráznou a energickou prodavačku v nádražním bufetu na malém městě. Tato žena bydlela ve vile, jejíž majitelce, bláznivé J. Jiráskové posluhuje a doufá, že majitelka splní slib a vilu jí prodá. Zpočátku mi velké problémy činily nesrovnalosti v rodinných vztazích, neboť obvyklé věkové rozestupy mezi osobami neodpovídaly jejich generačním rodinným vztahům. Pro vysvětlení, otec J. Bohdalové v podání J. Somra je téměř stejný ročník narození jako jeho filmová dcera a současně bratr Bohdalky V. Vydra je pochopitelně minimálně o generaci mladší. Jediné vysvětlení se nabízí, že nejslavnější česká herečka hrála ženu o generaci mladší, než ve skutečnosti byla, a dle mého názoru se jedná o těžko pochopitelnou chybu. Téměř všechny postavy, snad s výjimkou pana Vydry, se v zapomenutém snímku F. Filipa chovaly dosti podivně, ať už se jedná o zmíněnou majitelku velké, ale neudržované nemovitosti bláznivě čekající na mrtvého manžela, Vydrovu mladou přítelkyni S. Postlerovou, nešťastného J. Somra, jenž při svých četných záletech jaksi opomněl platit výživné na své děti s mnoha různými partnerkami či podivínského zřízence pohřební služby P. Nárožného, jenž o divokou J. Bohdalovou projevoval zájem. Ona Bohdalčina divokost se nejvíce projevila při seznámení s partnerkou svého bratra S. Postlerovou, neboť její přivítání bylo naprosto katastrofální plné ponižujících výpadů, avšak zde paní Bohdalová narazila, jelikož mladá žena si nenechala nic líbit a ukázala se taky jako pořádná hysterka. Snad se mi podařilo vydedukovat správně, že paní Bohdalová chtěla vybrat partnerku pro svého o generaci mladšího bratra sama, ale až poté, co bude vila přepsána na ni. V menší vyplňující roli se objevil V. Postránecký jako vykutálený elektrikář. Označení filmu jako komedii považuji na nesprávné, neboť se dle mého názoru jednalo o komorní rodinné drama. Paní Bohdalová zde předvedla svůj typický výkon ženy z lidu, herecky se ji dokázala přiblížit pouze jmenovkyně Jirásková, zbytek herců předvedl výkony nevěrohodné (Somr), nedůstojné (Nárožný), či zbytečné (Postránecký). U snímků pana Filipa jsem zvyklý na vysokou úroveň, zde jsem něco nadprůměrně kvalitního hledal marně a bohužel shledávám, že hodnocení se nevejde ani do průměru. (03.08.2024)

Nemůžu dost dobře komentovat, když se tolik nabízí srovnání s divadlením počinem, Dům na nebesích. Ten byl skvělý, tohle se mi zdálo dosti slabé.. jediné výrazné plus byla paní Jirásková, která byla přesvědčivější než paní Vostrčilová na divadle. A paní Bohdalová si samozřejmě držela svůj standart :) (03.05.2011)

Tak tento film se mi doopravdy líbil. Taková megera jakou hraje Jiřinka Bohdalová v tomto filmu se nevidí, ale ke konci co to? Vždyť ona má dobré srdíčko... Nejdřív to vypadá, že veškerý její život je složen z všeobecného mínění. Nemá svůj názor, vše dělá pro druhé a žije jako ti druzí. Ke konci se však ukáže ve svém pravém světle. Její bráška, za mlada taková nicka si dovede domů děvče, které má za sebou dost ošklivou zkušenost s muži a okolí do kterého se dostane to není schopné akceptovat. Doopravdy výborný film o tom jak jsou starší generace netolarantní a odmítavé k něčemu novému. (23.10.2005)

Léta jsem sháněl divadelní záznam (Dům na nebesích) podle kterého film vznikl a byl jsem velmi zklamán. Film jde daleko více pod kůži a je to svým způsobem tragikomedie. Skvostná režie i herecké výkony. Dávám 100 % Jiřina Bohdalová nebyla z filmu nadšena, mnohem raději má divadelní představení podle kterého později film vznikl... (19.03.2009)

V dnešní době je už moc přebohdalkováno, že už mě to pomale leze krkem. Tohle je ovšem pro Jiřinu Bohdalovou mega mega sólo a celej film s přehledem utáhne jen ona sama. Výborná je i Simona Postlerová v roli afektované Eriky. Film byl distribuován do kin a pamatuju si, že v 93. na něj vyšla recenze v Cinemě a tam to pěkně zplivali. Já jsem po delší době snímek shlédnul znovu a musím říct, že vůbec není špatný, právě naopak! Divadelní představení Jiřího Hubače "Dům na nebesích" jsem sice neviděl, ale tohle rozhodně žádný průser není. Koneckonců František Filip byl vždy zdatný filmový i televizní režisér a svoje kvality potvrzuje i zde. Tohle je vyloženě příběh ze života a vypravuje o všem, co život obnáší. Radost, starost, hořkost i smutek. Krásné motto, které zazní téměř v závěru je k zamyšlení... "Čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme"....Jiří Hubač - znalec lidských srdcí. (10.05.2021)