The Echo

V konečném důsledku je pro mě snímek „The Echo jen průměrným filmem. Není vyloženě špatný, ale prostě ve chvíli, kdy se jedná o remake, se na něj dívám jinak. Jako kdyby tím film automaticky něco ztrácel. I u písní mám raději jejich původní verze. Jasně, jsou i výjimky, ale zrovna „The Echo“ nebude jedna z nich. Pokud vás ale původní film minul, rozhodně to pro vás ztráta času nebude. (26.02.2019)

The Echo má hodně slabý rozjezd, ale když se pomalu rozjíždí, stává se z něj slušná duchařina. Bohužel se jen rozjíždí, ale nikdy nedosáhne maximální rychlosti, jak jsme zvyklí u jiných. Obrovská škoda, protože jsem na chvilku doufal v obrovské tempo, ale to The Echo nemá. Lehce nadprůměrná hororová duchařina, ale více se z ní vytáhnout nedá.. 5/10 = 55% (14.10.2011)

Tady někdo ve velkym sledoval Dark Water.Horor jak přes kopírák, starej barák, děsivá holčička, ''divný'' sousedi a čím dál víc zoufalství propadající hlavní hrdina.Nebylo to špatný, občas to mělo slušnou atmošku a pár lekaček bylo na infarkt, je to vlastně trochu živější verze Dark Water, ale jinak je to takový typický klišé horor, který měl našlápnuto na mnohem větší strašení, navíc konec průhlednej a finiš pekelně nedotaženej a nezodpovězenej.Na jednu noc dobrý,59%. (14.09.2015)

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)

Nechci to zakřiknout, ale už nějaký čas se mi zdá, že vlna amerických remaků asijských duchařin už je konečně za námi. The Echo je prozatím jedním z úplně posledních zástupců této vlny, které po deset let ubíjela většinu hororových fanoušků, a samozřejmě za moc nestojí. Příběh tisíckrát provařený, herecké výkony spíše ubohé, strach nikde. (30.07.2010)