Láska jako trám

Ta neuvěřitelná rychlost jakou se děj odvíjel od hádky k usmíření. Přímo herecký koncert Jiřiny Šejbalové a Jana Pivce. Krásný film ze života - přítele (a nutno nekriticky podotknout, že i sebe) jsem v tom viděla několikrát. Nejlepší příklad - nechte chlapa samotného nakupovat - myslím si, že od 50. výročí svatby bych taky chodila s lištičkami u krku...:o) (06.10.2011)

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)

Jiné vydání Homolkových, tentokrát nejen maloměšťáckých, ale i dokonale zdětinštělých ve svém egoismu stáří. Je pozoruhodné, že partnerské hry na prosazování svého a následné žehlení roztržek trvají po celou dobu partnerství. Že by to ty partnery pořád bavilo? Jo, mimochodem Al Bunda partnerským vztahům neříká láska, vlastně jim neříká nijak, a manželka Peggy je pro něj něco jako dobře padnoucí dlouho používaná baseballová rukavice - "je stará, oblezlá pavučinama, ale má pro mě kouzlo, stejně jako ty". Dodáme "lásko moje" :-) (06.10.2011)

Když jsem tento film viděla poprvé (někdy v roce 1968), tak jsem se tak strašně smála, hlavně scéně, kdy si pan PIVEC s paní ŠEJBALOVOU vyčítají navzájem své rodiny. To je totiž úlet hádek v každé rodině, když dojdou jedné nebo druhé straně argumenty. Film je to tak vynikající, že nemohu absolutně pochopit, jak jej může někdo hodnotit jinak než 5*. Buď tomu filmu nerozumí, anebo je na toto téma příliš mlád. V tom případě bych doporučovala : než hodnotit hloupě, nehodnotit vůbec. Já patřím ke starší generaci a některé dnešní filmy (jako Rafťaci nebo Snouborďáci atd.) nehodnotím vůbec, poněvadž takovému humoru nerozumím a nechci mladému divákovi brát iluze. (08.10.2007)