Láska jako trám

Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." (09.03.2009)

Kouzelné filmové pohlazení, takové velice příjemné pokoukání, místy k pousmání, místy k bezuzdnému smíchu.. V několika okamžicích jsem měla pocit, že sleduji svého dědečka s babičkou, ti se také uměli zhádat, být na sebe naštvaní, ale pak uměli přijít, dát věci do pořádku a nejkrásnější na tom je, že spolu strávili celý život a na jejich zlaté svatbě jsem byla.. Herecký trojlístek - Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský - fantastický, to, co tu předvádějí, je něco mimořádného.. (11.01.2021)

Československá televizní komedie o postarším manželském páru, který se kvůli malicherné věci nepohodne a je tak ohrožena oslava jejich zlaté svatby. V rolích letitých manželů, úzkostlivě dbajících na tradice, jež provázely jejich seznámení a výročí, se představily dvě mimořádné herecké osobnosti J. Pivec a J. Šejbalová a jejich civilní, domácí dialogy, jež mezi řádky i v hádce vyzrazovaly jejich vzájemnou lásku, byly ozdobou této komedie. Dvojici umělců výborně doplňoval B. Záhorský v roli Lojzíčkova nejlepšího přítele Františka, jenž zaujal ve scéně ve vetešnictví při nákupu daru pro Blaženku a především později v jeho úbytku, kde se prezentoval velmi zajímavými praktickými radami pro člověka žijícího sám. Právě onen s láskou koupený, ale ne zcela vhodný dar liščími hlavami lemovaný byl důvodem pro manželský svár, jenž byl definitivně zapomenut až po krátké návštěvě jejich početného příbuzenstva. Z lásky tohoto manželství vzniklo údajně sedm dětí, z tohoto rozvětveného příbuzenstva jsem však zaznamenal pouze v malých rolích R. Merunkovou, J. Beka, J. Vinkláře a L. Křiváčka. Režisér F. Filip natočil podařenou komedii a vztazích mezi dlouholetými manžely, avšak při jejím hodnocení bylo nutno zohlednit, že Machova o pět let mladší komedie na podobné téma Zlatá svatba, v níž manželský pár hrála opět J. Šejbalová s B. Záhorským, na mě zapůsobila malinko víc. (08.09.2016)

Je možné žít s jedním partnerem 50 let ? Aneb udělat radost tomu druhému, je to nejhezčí, co můžeme udělat. Chce to ovšem správné nadšení, rozhodnost a hlavně pochopení toho, komu chceme radost udělat. Přípravy na zlatou svatbu plné rozepří, bilancování, ale i nádherného usmiřování. Naprosto brilantní manželská dvojice, která u mně aspiruje na vrchol všech filmových dvojic, skvostný humor, vynikající dlouhé scény se skoro nepřetržitými dialogy, lehké rozjímání i drama. Vše mistrovsky sehrané. (12.05.2013)

Když jsem tento film viděla poprvé (někdy v roce 1968), tak jsem se tak strašně smála, hlavně scéně, kdy si pan PIVEC s paní ŠEJBALOVOU vyčítají navzájem své rodiny. To je totiž úlet hádek v každé rodině, když dojdou jedné nebo druhé straně argumenty. Film je to tak vynikající, že nemohu absolutně pochopit, jak jej může někdo hodnotit jinak než 5*. Buď tomu filmu nerozumí, anebo je na toto téma příliš mlád. V tom případě bych doporučovala : než hodnotit hloupě, nehodnotit vůbec. Já patřím ke starší generaci a některé dnešní filmy (jako Rafťaci nebo Snouborďáci atd.) nehodnotím vůbec, poněvadž takovému humoru nerozumím a nechci mladému divákovi brát iluze. (08.10.2007)