Dokonalý smysl

Nedávno nám Soderbergh ukázal, jak s Nákazou bojovat. V komornějším Perfect Sense se bojovat nedá. Člověk zde může přijmout jen úděl, že o všechno přichází. Pozvolna, ve smutku, vzteku, soucitně .. Pro mě je tenhle film obrovské překvapení, jeden z těch bijáků, na které dlouho nemám šanci zapomenout. (27.05.2012)

|| Scenár: Kim Fupz Aakeson | Hudba: Max Richter | Produkcia: Malte Grunert | Distribúcia: Senator Film Verleih | Štúdio: IFC Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 908,000 $ || Hodina a pól videoklipového trápenia sa postáv v apokalipticky sa rútiacom svete. Pridať trebárs trochu filmovej štruktúry a menej patetickej epickosti, a bol by z toho plnokrvný trhák s výbornou hereckou dvojkou. Takto film len pohladí hranu naších zmyslov. (27.04.2013)

,,NYNÍ JE TMA. ALE JEDEN CÍTÍ DECH TOHO DRUHÉHO. A VÍ VŠECHNO, CO POTŘEBUJÍ VĚDĚT. PROTOŽE TAK JDE ŽIVOT DÁL“..... /// Všechno začalo syndromem přerušenýho čichu. Vzpomínky spojený s vůní jsou pryč - ,,OCEÁN MINULÝCH OBRAZŮ MIZÍ“. Romantika – neromantika ve vztahu dvou lidí (neboj –kluka a holky) a jejich reakce – vlastně pokus či snaha žít dál (stejně jako všech ostatních). Po bezčichový (a bezchuťový) idylce přichází další fáze a zvyšuje se (nejen) moje znepokojení. Silnější okamžiky střídají ty slabší, ale nedá se říct, že by byly nezajímavý. Spíš zvláštní. Žádný výhružný mementa, ,,jen“ básnická idea(?) o příchodu apokalyptický temnoty....Není třeba bát se života bez chuti, bez čichu.... Vlastně to je hodně zajímavej nápad. Po všech těch virusech, zombících, slepotě..... přichází taková láska mezi kapkami apokalypsy. Další útok na naše smysly a taky netradičně vyprávěnej. Nákaza, která není plná myšlenek, jen pocitů..., že vždycky může bejt ještě hůř, ale ŽIVOT JDE opravdu DÁL.....pocitů rozporuplných... 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ráno jsem vstal a v držce vymalováno! Žádná chuť, nic necejtím a všichni kolem bulej.... 2.) Nevím, jaká je další f . 3.) Thx za titule ,,MartyG“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2012)

Perfect Sense nádherně prolíná dvě příběhové linie. Jednu romantickou mezi Ewanem McGregorem a Evou Greenovou a druhou dramatickou o nákaze, která se šíří světem a lidé postupně ztrácí chuť, sluch a zrak. Také ale obsahuje plno myšlenek "coby, kdyby" a představuje nám, že s omezením člověk dokáže žít. Filozofie z tohoto filmu stříká na všechny strany a není pětiminutovka, kdy by Eva Greenová nebo Ewan McGregor neřekli něco, nad čím by se hodilo pozastavit a zapřemýšlet. Nádherný film, zajímavý film...plný otázek, na které neznáme odpovědi, ale které se naučíme jen, když na ně přijde řada. Do toho nádherná, hypnotizující symfonie na piano v podání geniálního skladatele Maxe Richtera a je tu naprosto úžasná záležitost, kterou by měl vidět každý, kdo rád nad životem přemýšlí. (17.02.2012)

Blížící se rok 2012 přinesl logicky přehršel katastrofických filmů a učinil z post/apokalyptického subžánru téměř subžánr nejrozšířenější. Dalo se to čekat. ,,Postapo" letos vládne všem. Jenže to by nesměl být režisér David Mackenzie specialistou na romantické filmy. Asi přesně nevěděl, co chce natočit, nebo má nějakou hlubší uměleckou potřebu romantický žánr rozmělnit, naředit, zamaskovat. Možná se za to, že má nutkání točit romantické filmy, stydí...kdo ví? Jedno je ovšem jisté - Perfect Sense je díky onomu křížení jakýsi kočkopes. A navíc kočkopes, co si hraje na tygrovlka. Jakoby velké umění, ovšem pod tou efektní skořápkou spíše jen pusto a prázdno. Laciné pseudoposelství s ekologickým nádechem. Sentimentální romantika. Mrs. and Mr. Assholes... (13.12.2012)