Otec Kondelík a ženich Vejvara

Spousta lidí by tenhle film mohla podceňovat a zavrhnout pro konedlíkovskou měšťáckost - a do jisté míry by měli i pravdu - , ale i tady se najdou perly: - Jiří Dohnal opravdu měl komický talent, i když hrál většinou milovníky; - Růžena Šlemrová jako paní Muknšnáblová je k nakousnutí; - a i mezi Nedošinskou a Pištěkem to tentokrát jiskří poměrně inteligentněji než jindy. (17.05.2002)

Film mi tu v reakcích přijde v kontextu doby drobně přeceňovaný. Hlavní dvojice mladých herců je nevýrazná a hraje naivně, o kolik mohla být lepší jinak pozoruhodná závěrečná scéna. Nedošínská je jako vždycky zábavná, ale jako vždycky hraje to samé. Táhne to především Pištěk jako Kondelík, roztomilý buran, dobrák i darebák v jednom. Celému filmu ale chybí nějaký zásadnější konflikt, je to možná až příliš dobrácké. Konflikt nabízí vlastně jen scény s paní domu, co se snaží dohodit svou dceru. Ty scény považuji za nejzábavnější část filmu. Ostatní nejspíš zapomenu. Vyloženě vtipný snímek taky není, usmál jsem se dvakrát, ale to má holt každý jinak. Film na mě taky technicky působí jako tak o pět let starší, což v té době bylo hodně. Přispívá k tomu i fakt, že je docela hluchý a hudba je většinou jen diegetická v podobě klavíru. (24.03.2024)

19. století ve své nejkrystaličtější podobě, málokterý film dokázal takto dokonale vystihnout atmosféru určité epochy. Samozřejmě že si tu dobu nepamatuju, ale přesně takhle si ji představuji. Dobu, kdy je velkým ternem pracovat ve státních úřadech, kdy člověk krůček po krůčku stoupá v přesně určených mnohaletých intervalech po služebním žebříčku, a kdy představa celého života stráveného v zatuchlých místnostech mezi spisy nevzbuzuje u mladého člověka tíseň, ale vrcholné štěstí. Kdy nadřízení a měšťané jsou uctíváni nade všechno. Kdy si mladé dívky užívají života pár měsíců, maximálně let, kdy obrazí pár plesů a pak se vdají a stanou se z nich počestné paničky, které se starají o domácnost. Kdy se na jednu stranu zahalují i nohy od klavíru a na druhou stranu si může i počestný občan odskočit do kabaretu na zpěváčky, které naopak ty své nohy ukazují moc rády. Mimochodem se divím, že Pištěk ani Dohnal při té podívané nepukli vzrušením, to já bych se určitě rozprsk. Dohnal je přeuctivý a nervózní ve vztahu ke všem okolo, jistou tvrdost a vlastní vůli projeví až v samém závěru, kdy s ním mává libido; Nedošinská, Pištěk a Rašilov tradičně výborní a Gerová velmi půvabná, škoda, že toho nenatočila víc. Viděl jsem teď tento film po dlouhých letech a zjistil jsem, že mnohé dialogy se mi zcela jasně vybavují, jako např. "uctivé nazdar, vašnosti", "dej na sebe pozor a co neznáš nejez", "je zde zcela pranepatrná hloubka, račte se sám přesvědčit". (17.06.2013)

Otec Kondelík a ženich Vejvara je povedenou satirickou koketností Miroslava Josefa Krňanského podle literární předlohy Ignáta Herrmanna. Nezbedně strká klacek do hadího hnízda společenské důstojnosti maloměšťácké spořádanosti: v jejich zaběhlých principech, vyhledávaných potřebách a požadovaných hodnotách. Konec devatenáctého století je přizpůsoben meziválečným časům vlasteneckým romantismem a rodinnou idylou, která je určující i přes drobné i lehkonohé, rozverné i komické patálie fyzické a duševní omezenosti lidské maloměšťácké hrdosti. Sokol, cvičení a skryté půvaby tajné turistiky, překonaná nesmělost ochotnické nervozity a nadšení z civilizačních pokroků, strasti dvoření a taneční ceremonie jako ten základní kámen rozmachu veřejného pořádání života spolky. Naivita cudnosti, ale i noční neřesti jako nezbytná skutečnost úsměvného pohledu na hemžení života. Hrdinou bezstarostně pobavené sondy do maloměšťácké spokojenosti je Václav Kondelík (dobrý Theodor Pištěk), spořádaný měšťan se zavedenou malířskou živností. Bezúhonný a společensky vhodný kandidát na ženění patří k těm nejžádanějším komoditám stavu. Slasti a starosti života, pokroku a společenských nároků. Druhou titulární postavou je zde František Vejvara (velmi zajímavý Jiří Dohnal), mladý a perspektivní úředník magistrátu a nadšený propagátor moderních tendencí společenského života. Námluvy lásky vyžadují záruku schvalovacím procesem. Hlavní ženskou postavou je Bety (příjemná Antonie Nedošinská), Kondelíkova počestná ženuška. Muže je ve stavovském zájmu lepší ctíti, přesto skutečné rozhodovací postupy jsou v jejím držení. Významnou postavou je Pepička (zajímavá Eva Gerová), mladá dceruška manželů Kondelíkových a zrovna dosáhla věku, kdy už je zapotřebí rozhlížet se po nejvhodnější životní partii. Důležitou postavou filmu je Spytihněv Hupner (vynikající Saša Rašilov st.), ctěný a také uctívaný magistrátní rada, zdroj živnostenských příjmů i neúnavně důstojný organizátor společenského života. Vedoucí místo je posláním, ale i nutností společenského postavení. Výraznější postavou je také Muknšnáblová (pozoruhodná Růžena Šlemrová), důstojná Vejvarova paní domácí, nezastavitelná ve spřádání svých vinných a nelítostných lstí za účelem provdání dcery. Z dalších rolí: doposud neprovdaná dceruška Muknšnáblové Lotynka (Světla Svozilová), spolehlivá služka Kačenka (Darja Hajská), vytížený inspicient ochotnického představení (Karel Němec), k tanci přinucený pokladník spolku Karafiát (Alois Dvorský), dva nejvýraznější z Kondelíkových tovaryšů Vopička (Ferenc Futurista) a Prokop (Fanda Mrázek), či mlaďoučké zpěvačky kabaretního šantánu u Zpěváčků (Marie Grossová a Ljuba Hermanová). Otec Kondelík a ženich Vejvara je odlehčenějším pohledem na maloměšťácké životní přesvědčení. Rozhodující tady není zlomyslnost, ale nadšení a radost ze života. Velmi příjemné satirické pobavení, lehoučké a povznesené nad přízemnost. (17.09.2020)

Krásně starosvětské, starosvětsky krásné! Svět, v němž se rodičům ještě vyká, svět, v němž otec je hlavou rodiny (a maminka krkem, který tou hlavou otáčí), svět, v němž existuje úcta k rodičům a křížek na čelo či křesťanský pozdrav ještě něco znamená! Po mnoha letech jsem tenhle film viděla znovu a moc mne potěšil, zvláště osvědčená dvojice Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská! (24.09.2019)