Smolaři

Nevím, proč se takové filmy vůbec točí... Sledovat každodenní život bandy primitivů, kteří bez milosti stáhnou zpět každého, kdo se snaží v záchvěvu pudu sebezáchovy alespoň trochu odpoutat z toho zničujícího prostředí, je čiré utrpení. Nevím, asi jsem se díval na jiný film, když se tady v komentářích dočítám, že se jednalo o "tragikomedii". Já tam žádné komické prvky neviděl, mně zrovna chlastací tour de france nebo sprosté písničky moc vtipné nepřijdou. A na nic jiného, co by alespoň z velké dálky mělo připomínat humor, si nevzpomínám. A když "oficiální distributor" píše, že se jednalo o "typicků veselů flámsků rodinů", tak to mně tedy podrž voči, do Belgie radši nikdy nepáchnu. (19.01.2013)

Divoké dospievanie mladého spisovateľa v rodine plnej alkoholikov a stratených existencii... Humorných situácii je tu dosť takže nuda rozhodne nehrozí. Striedanie dvoch časových línii celkom dobre do seba zapadá a život mladého aj staršieho Strobeera je celkom zaujímavý. Mimochodom taký prechlastaný film som nevidel už dávno takže ak si myslíte že Polívkovo Dedictví je alkoholový úlet tak na Smoliarov sa nechytá ani zďaleka :) (16.01.2016)

Pije ako Slovák? Alebo ako Dán, či Angličan? V tomto filme Strobbeovci pijú ako všetky národy dohromady. Ich domácnosť sa domovom ani nedá nazvať, a predsa dlhé roky fungujú. Ako by to bolo možné, mi je záhadou, ale asi vďaka babičke. Škoda, že je film viac ako uceleným príbehom, iba zbierkov absurdných historiek. Ale prišiel som tomu na chuť napriek všetkým nechutnostiam, ktoré vyplývajú zo spôsobu života s alkoholom. Učiť sa žiť život je ako učiť sa jazdiť na bicykli, niekto nás pustí, padáme a skúšame. Za tento pekný záver pridám aj štvrtú hviezdu, ktorú som neplánoval. –––– Poď si zabehať. Pravý chlap behá. –––– Je ťažké prestať byť synom a začať byť otcom. (15.01.2016)

(CINEMA MUNDI 2010) NEŠŤASTNÍCI, nebýt tak chytře odvyprávěni, mohou být příkladem toho, že se sociální dramata přibližují divákovi prostřednictvím podbízivého a vulgárního humoru, zatímco komedie jsou uměle povyšovány špínou sociálních dramat. Jenže oni naštěstí chytře odvyprávěni jsou, protože se střídají dvě roviny vyprávění (minulost a tady a teď), které jsou propojeny osobou vypravěče, zároveň hlavního "hrdiny" filmu, jehož vstřícnost k divákovi je nesmírná, protože mu dává dopředu víc informací, než by jinak bylo v případě konvenčního snímku přijatelné, a tak si pohrává s náladou a neuspokuje diváka klasickým způsobem, protože ho nutí mít od dění odstup. Belgický snímek o (ne)schopnosti vymanit se z rodových "předpokladů" má tak svou žánrovou neukázněností a náladou blízko severským tragikomediím. (01.03.2010)

Nadherna tragikomicka sonda do zivota istej nefunkcnej rodiny (ak sa to tak da vobec nazvat) v dedine zvanej Horna Dolna, kde kazdy clovek moze pisat svoj vlastny smutny pribeh. Nasi rodicia nas neuveritelne ovplyvnuju do dalsieho zivota, ale je len na nas, akym smerom sa vyberieme a aku cestu si zvolime. A je blbost sa vyhovarat, ze to tak nie je... Kzdopadne film to bol naozaj bravurny, natoceny absolutne vulgarnym sposobom, ale vazeni, rozhliadnite sa po nasich stredoeuropskych a postkomunistickych statoch a uvidite, ze sa tak velmi od Belgicka nelisime. Alebo ze by sa Belgicko velmi nelisilo od nas? (07.08.2010)