Utopím si ho sám

Chtěl jsem, aby se mi tenhle film líbil - opravdu ano. Dva skvělí herci v titulních rolích, vynikající scénárista... Bohužel pro mě tento snímek doplácí na přílišnou zastaralost zpracování. Komunistické reálie mají sice své nostalgické kouzlo, ale celek bohužel zůstává (zejména na první shlédnutí více než třicet let po uvedení) poněkud "omšelý". Pár hezkých momentů a zejména závěr ho drží stále v nadprůměru, ale znovu se k němu pravděpodobně nevrátím. (22.10.2020)

Snad jen u nás mohl vzniknout film o dvou dědcích, co si po večerech vypráví nemravné historky, jeden z nich je blbej jak troky, druhej vychcanej jak mraky a konec mě zvedl mandle heverem... toto je slabší Svěrákův pisatelský koutek, kam vtěsnal elegantní nudu skloubenou se starosvětskou nostalgií nad emhádéčkem, svůj lehce úsměvný humor a pořádnou dávku toxicky jedovatých rozhovorů. Kdyby party obou rentiérů nehráli Brodský/Kopecký, tak by nestačili ani dva Svěráci k udržení mé pozornosti. Navíc Uhlíř tu částečně vykrádá S čerty nejsou žerty (jeden motiv je skoro úplně opsaný). Celkově sečteno a podtrženo: ačkoli pro mě Svěrákův humor a styl představuje vrchol kvalitní čssr zábavy, tento film je ryzí průměr, spíše než "úsměvná komedie" se mi sem hodí "hořká tragédie". (04.04.2011)

Nádhernej příběh se skvělými herci a vynikajícím scénářem. Trošku mi přišlo, že Bróďa byl nějakej přitroublej, když mu Bohdalka odkrývala Mildovo minulost, ale nevadí. Konec byl vpravdě dojemnej a já cítil zadostiučinění, že Stellinka ostrouhá. Tak trošku jsem se při tom filmu tetelil blahem, protože mám stále podezření, že chlap by měl být sám sebou a užívat si života místo toho, aby se deformovat pod útlakem ženy. (11.09.2012)

No vida, vsadil bych několik výplat, že to napsal Hubač, a on zatím Svěrák. Stačí se podívat na námět, obsazení, režiséra a zdejší hodnocení a dalších slov asi není potřeba. V hlavě mi už asi navždy utkvěla hláška, která zněla nějak takto: "Co bys dělal s takovou bábou? Vždyť by to mohla být tvoje spolužačka!!" (02.11.2018)

Vlastimil Brodský svým hereckým stylem, naturelem a nakonec i fyziognomií přímo sváděl scénáristy, aby mu psali postavy vzbuzující lítost a soucit přímo na tělo. Namátkou: Smích se lepí na paty, Případ Platfus, Babí léto atd. Jeho postavy tak, alespoň u mne, trpí schématismem a přesto, že jsem si vědom jeho mistrovství, je to důvod proč ho nemám ve své první desítce českých herců. Symbióza s Milošem Kopeckým, zde neuvěřitelně zchátralým je však zajímavá a originální. Film je však pro mne dost fádní a za to odebírám po jedné hvězdičce jak Františku Filipovi, tak i Zdeňku Svěrákovi. Všichni víme, že oba jsou schopní vyšší kvality. (05.10.2008)