Utopím si ho sám

Tolik skvělých lidí okolo...a taková nuda. 1) Příběh napsal 53letý Zdeněk Svěrák. Režíroval 59letý František Filip. Hudba je od 44letého Jaroslava Uhlíře. Hrají tu 69letý Vlastimil Brodský, 67letý Miloš Kopecký, 67letá Stella Zázvorková (sousedka), 58letá Jiřina Bohdalová (šlapka se ctí v těle) a další skvělí herci. Jak se mohlo stát, že film je tak nudný?_____ 2) Možná 50minutová verze by byla zajímavější._____ 3) Pobavil mě typicky svěrákovský vtípek. Při jednání na Veřejné bezpečnosti ukáže bývalý tramvaják (Brodský) výstřižek z novin, kde se o něm píše, jak jako člen strany (!) vrátil nalezené peníze. Příslušník VB zvedne obočí: Člen strany?, zacituje s lehkým tehdy ovšem velmi čitelným náznakem. Na to poctivý tramvaják odpoví: To je Svobodné slovo. Příslušník pokývne hlavou a výslech pokračuje._____ Pro dnešního diváka je asi třeba doplnit, že Svobodné slovo byl deník, který patřil Československé straně socialistické (vedle komunistů jedné ze čtyř povolených politických stran za socialismu) a zmínka o členovi strany tedy znamenala stranu socialistickou. Inu, už se psal rok 1989... (12.04.2021)

Chtěl jsem, aby se mi tenhle film líbil - opravdu ano. Dva skvělí herci v titulních rolích, vynikající scénárista... Bohužel pro mě tento snímek doplácí na přílišnou zastaralost zpracování. Komunistické reálie mají sice své nostalgické kouzlo, ale celek bohužel zůstává (zejména na první shlédnutí více než třicet let po uvedení) poněkud "omšelý". Pár hezkých momentů a zejména závěr ho drží stále v nadprůměru, ale znovu se k němu pravděpodobně nevrátím. (22.10.2020)

Dvojici zcela odlišných starých pánů absolutně s přehledem zahráli Vlastimil Brodský a Miloš Kopecký. Mohl bych stále dokola opakovat, že takové herce už nikdy mít nebudeme, ale je to prostě fakt! Hluboce lidský příběh z pera Zdeňka Svěráka. Veškeré situace nádherně doplněny hudbou Jaroslava Uhlíře. František Filip opět dokázal, že je v režírování televizní tvorby naprostá jednička. Perfektní scény, když se opilý pan Havlík (Bróďa) rozčílí na paní domovnici (skvělá Stella Zázvorková) a z okna jí povídá (no spíše huláká a přitom se na ni ani nedívá), že konečně žije, do toho mísí svoje útrapy jako bývalý tramvaják - zkrátka příběh ze života. Nebo scéna na hřbitově a paní Růžičková (Marie Rosůlková, která postavě dodala perfektní šťávu) vykládá Chouňovi (Kopecký) o podstatě smrti a cigaretách, že předbíhá ostatní, kteří stojí v řadě na smrt, a do toho výborná hudba - to je prostě neskutečná krása. A poslední scéna v soudní síni je odrovnávající (v dobrém slova smyslu). Ještě nesmím opomenout postavu Jiřiny Bohdalové, která ztvárnila prostitutku Jarmilku. (06.12.2015)

Český televizní film, který nesměřuje ke statické globalizaci ČT, ale naopak obsahuje víc emocí a neumělých citů, než kdejaký plnohodnotný projekt. Svěrák umí se scénářem dělat nepředstavitelné divy, pod jeho rukou vznikne vždy text plný lidskosti a dialogy fungující i bez hysterických scén a věčných póz. Vlastimil Brodský by měl jako občan USA právo na Oscara, Miloš Kopecký a Zázvorková taky nezklamali. Samostatnou kapitolou je překvapivě hudba, která s neuvěřitelnou přesností podbarvuje dění a dokazuje, že i v televizi by měla mít své místo, neboť tady měla obdivuhodný tah na diváka. Nakonec tam tedy těch 5* dám, pochybujíc, že v brzké době spatří světlo světa v naší zemičce nějaký obdobně kvalitní televizní snímek. (03.10.2008)

Velmi dobrý tv film o přátelství dvou zcela odlišných staříků podle scénáře Zdeňka Svěráka. Velice inspirativní je jeho teorie (pronášená zde Marií Rosůlkovou), že každý člověk stojí v pomyslné frontě na smrt a s každou cigaretou jednoho v té frontě předběhne. Vidíte, jedna inteligentně řečená věta a měla na mě větší účinek než nějaké mravokárné kázání odnaučených kuřáků. Na okamžik jsem uvažoval o tom, že přestanu kouřit. (02.05.2003)