Utrpení mladého Boháčka

Klasika. Landovský může mít na kontě fůru blbě zahraných rolí, ale všechno vyrovná Boháčkem. Chlap, co v životě neměl problém s ženskýma a byl kanec, bravurně hraje uťáplého staromládence, který kvůli mamince si hledá ženskou na inzerát. Skvělá komedie, která bohužel byla dlouhá léta v trezoru. František Filip potvrzuje režisérské kvality. (18.06.2008)

One man show Pavla Landovského dopĺňa Stellinka Zázvorková svojou typickou maminkou, ktorá chce pre svojho syna len to najlepšie. Lanďák trúsi hlášky ako na bežiacom páse, to je pravda. Ale od príchodu Jany Pazderkovej sa začínam pomaly strácať a všetok humor akosi vyšumí. Ale aj tak veľmi silné 3*. (09.12.2010)

Cudák Tonda,takovou matku bych nikomu nepřál.Musí to být peklo.Mám kamaráda který má taky problém najít si ženskou a dostal od ní ultimátum že pokud si nenajde ženskou do 25 tak ho vystěhuje z baráku.Tak mu zbejvá už jen 6 měsíců, no nevim nevim.?:-))Tak sem se aspon díky tomuhle zdařilému snímku vžil do role takových neštastníků. (13.03.2009)

Je to dobrý film, ale abych mu dával více než dávám, to tedy ne. Protože zde se mi zdá hodně nadhodnocený. Ano, já pana Landovského moc nemusím, ale to není hlavní důvod. Vadí mi jako postava, takto nevýrazného a nesmělého. V té hospodě a pak u Květy mi nepřišel vůbec nesmělý, ale naopak jako muž, který se umí o své poprat, když bude potřeba. Ve snímku je místy i dosti hlucho. Zápletka je už otřepaná, ale budiž. A hlavní důvod je ten, že bych to vůbec neviděl jako komedii. (23.02.2018)

Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. (17.09.2007)