Libanon

Na jednu stranu originální (proti?)válečný film, na druhou stranu silně trpí některými vykonstruovanými situacemi mezi hlavní čtveřicí. Přece jen nechce se mi věřit, že jsou Izraelci tak vyměklí, demoralizovaní, defétističtí a skoro bych řekl, že nemají koule! Takhle se chovají vojáci? Na druhou stranu chápu jejich děs a obavy, nikoliv reakce na ně. Masakrózní kamera, hustá psychotická atmosféra, plná úzkosti, strachu, který ze všech více či méně jen leje. Jen z důvodů proč musíte film vidět, neviděl jsem nic podobného a to znám hodně válečných filmů, dále uvidíte platnost pořekadla bordel jak v tanku, zažijete neuvěřitelnou jízdu, doporučuji pustit si to v noci na pořádném ozvučení... (24.03.2011)

Celý film sa odohráva v jednom tanku, situáciu von môžeme sledovať len z pohľadu strelca, ktorý pozerá cez zameriavač. No miesto toho, aby si všímal okolie, či sa tam nenachádzajú nejakí nepriatelia, všíma si nepodstatné veci, aj keď určite efektné pre oko diváka - rozstrieľaných ľudí či zvieratá, samozrejme s patričným priblížením, aby bol efekt ešte silnejší. Taká účelovosť sa len tak nevidí. Občas si všimne aj živých ľudí a tí sa uprene pozerajú priamo na neho, čiže do hlavne. Ešte k tej štvorčlennej tankovej posádke, takú partiu ufňukancov som ešte vo vojnovom filme nevidel, viac ako polovicu filmu revú, ako keby krájali cibuľu. Jasné, boja sa a prežívajú hrôzy vojny, no toto už bolo moc, ako mohli takých neschopákov vtrepať do tanku... Zámer tvorcov bol jasný, forma ale nebola zvolená najlepšie, aj keď orginalita sa jej uprieť nedá, efekt to na mňa nemalo. (23.04.2019)

"To člověk je stvořen z oceli, tank je jen kusem železa", hlásá nápis v "kokpitu" izraelského tanku během libanonské války (ke které nyní už musíme dát slovíčko "první"). Film je pojat poměrně netradičně, jedná se o komorně zpracované válečné drama, kdy hlavní hrdinové za celý snímek vůbec ze svého tanku nevylezou. Stejně tak se chová i kamera. Veškerá interakce s okolním prostředím tak probíhá přes zaměřovač v hledí tanku. Tankista si tak uchovává od událostí "venku" jistý odstup, ale právě díky svému "hledáčku" může vnímat detaily odděleně od celého prostředí, a tak tedy i daleko intenzivněji. Pohled na stále ještě žijícího koně s roztrženým břichem, jemuž tečou z očí slzy, je dost drsný. Důležitým faktorem filmu, který se zprvu vůbec neobjevuje, je strach. Strach z neznámého nebezpečí, které se nachází v podstatě všude kolem, strach z tmy a také z krutých falangistů. Film Libanon není dokumentaristicky zpracovaný snímek, který by divákům rozšířil obzory a naplnil je jako pověstná studnice vědomostí informacemi o komplikovaném a dlouhém libanonském konfliktu. Nezazní tu nic o autobusovém masakru, či o krvavých bojích v Sidonu, jen o křesťanských falangách se divák dozví cosi podrobnějšího. To ale vůbec nevadí. Samotná libanonská válka totiž není zase až tak důležitá, klidně by se snímek mohl odehrávat na pozadí jiného konfliktu (a že jich Izrael zažil...), důležitý tu je popis válečných krutostí a stísněná atmosféra uvnitř tanku, který na první pohled představuje bezpečný úkryt, ale na druhý se může stát i velmi nepříjemnou kovovou pastí. (18.12.2010)

Z hlediska žánru (tj. válečný film-hraný dokument) nebylo snad co vytknout, problém s mým hodnocením je, že válečný film mi moc nesvědčí a hrané dokumenty mám sice rád, ale záleží na tématu a to jak patrno z předchozích slov mi nebylo zrovna blízké. Proto je mé hodnocení spíše soukromou záležitostí. Měl-li bych být objektivní je to tak na 4*. (07.07.2010)

Ale... že by z tohoto snímku čerpal inspiraci David Ayer pro svůj válečný klenot, Fury?:) Izraelci jsou fešní chlapi a sluší jim to, i když jsou špinaví až za ušima. Charaktery jednotlivých postav jsou načrtnuty výborně, i když možná nejdou až tak do hloubky, jak by mohly, ale i tak to vlastně postačí na to, abychom si o nich udělali nějakou představu. Zohara Strausse jsem prvně zaznamenala v dramatu Einaym pkuhot. V Libanonu shodil ty obrovské fousy a ukázal svou "hezčí" tvář:) Snímek se v podstatě celou dobu odehrává v interiéru tanku a dění a hrůzy kolem sledujeme zaměřovačem, tak jako jedna z postav. A že je to drsný, realistický a smutný pohled. Nejvíce se mi líbila historka o učitelce. To bylo krásné...:) (17.04.2016)