Život po životě

Zrovna dneska v Rusku spadlo letadlo s nějákýma našima hokejistama. Takže mi ŽIVOT PO ŽIVOTĚ celkem sedl k tématu dne. Clint nevyměkl, ale zestárl a tak si řekl, že si povinou důchodcovskou rozvahu o smrti rovnou natočí a předhodí, po jeho filmech lačnícímu, publiku. Stylový úvod se spláchnutím vlnou (tahle geniální scéna musela ukrát největší kus rozpočtu) pokračuje konverzačním dramatem tří lidí, jejichž ostud se (nečekaně) protne a všechno to tak nějak v pohodě skončí. Snímek je nacpaný výbornými hereckými výkony, jen scénář je někdy trochu moc užbleptaný. (07.09.2011)

fuuuha, a to som si myslela, ze po Invictus uz horsi film od Clinta neuvidim, ale stalo sa. Velmi pomale tempo, doslova az ubijajuce a ani posledna tretina filmu to velmi nezachranila. Tazko k tomu nieco dodat, osobne si myslim, ze Clint bez emocii nie je proste Clint a snad este natoci nejaky dobry film. Rozhodne sa mi hodnotenie nepise lahko s vedomim, ze pred Hereafter som pozerala Saw 3D a to ma bavilo viac, a neviem, ci je to tragedia alebo by som sa mala smiat. (27.03.2011)

Po tech negativnich hodnocenich jsem cekal nejakou sracku, ale nakonec jsem byl prijemne prekvapenej. Samozrejme Clint ma lepsi filmy, ale me se to proste libilo. Tri pribehy, vsechny docela zajimavy, i kdyz rozhodne se o nich neda rict, ze by byly nejak naslapany dejem, cely to plyne hodne pomalu, k tomu tu mame dve katastrofy, pricemz s uvodni by byl spokojenej i Emmerich a v zaveru sice zbytecny, ale docela slusne zvladnuty propojeni jednotlivejch pribehu. Jak je u Clinta zvykem tak samozrejme perfektne natoceny, prijemna, nerusici hudba a kvalitni herci. Proste ackoliv je film pomalej a lehce o nicem, zaujmout dokaze a ja se ty dve hodiny ani chvily nenudil. (05.03.2011)

Tři dějové osy, z nichž se každá odehrává na jiném konci světa. Dvě masově katastrofické události, které příběh náhle protnou. Jedna scéna s Derekem Jacobim, která mě nesmírně potešila, protože mám pocit, že mu za měsíc před jedním glasgowským divadlem budu říkat přesně to samé co v tomto filmu Matt Damon. To vše zabaleno do několika silně subjektivních pocitů, kvůli kterým mám ten film už po prvním zhlédnutí ráda a kvůli kterým ho ani nepovažuji za nudný. A to i přesto, že si moc dobře uvědomuju, jak v porovnání s některými Eastwoodovými staršími filmy musí působit nevýrazně nebo že ta modrá barva v hodnocení mu náleží asi stejně automaticky jako i plakátu. Jenže... Hereafter mě donutil zamyslet se. Ne nad posmrtným životem, ale nad několika tématy, kterých se film jen lehce dotýká. Třeba nad tím, zda výběr životního partnera nejde lehce mimo nás, když se dáme s někým dohromady jen proto, že nás třetí nezávislá osoba prostě hodila do stejné pracovní skupinky. Ne za děj, herecké výkony nebo zpracování, ale za to, co jsem si z tohoto filmu vzala, dávám Hereafter čtyři hvězdy. (31.01.2011)

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu. (29.01.2011)