Život po životě

Clint Eastwood a film, který se zabývá smrtí a o tom, zdali skutečně existuje "život po životě"? Tak to musí být film roku, sem si říkala. Bohužel se tak nestalo a mě čekalo velké zklamání. Eastwoodovi podkopává nohy především scénář, film jako takový totiž rozhodně není vůbec špatně natočen. Největší problém Hereafter je ten, že dané téma je naprosto nevyužité a přitom mělo tak velký potenciál a ještě k tomu za kamerou Clinta Eastwooda, čekala jsem emocionální nálož a ono nic, toto je snad první film Clinta za poslední dobu, který mě emočně vůbec nedostal. Nejvíce mě bavila dějová linka s Georgem v podání skvělého Matta Damona. Já rozhodně doporučuji se na film podívat, není to ztráta času, mě jen po skončení filmu strašně mrzelo to, že ten úžasný potenciál, který v sobě film ukrýval, vyšuměl úplně do ztracena a i já musím přiznat, že se jedná o nejslabší Clintův film, co jsem viděla. Není to však úplně vina Clinta, tady za to může především ne moc dobrý scénář a špatné uchopení celého tématu. (03.03.2011)

Přímá setkání se smrtí napříč světem mně nějak extra nedostala. Ovšem to neznamená, že film nemá své kvality. Realita smrti je každému naprosto jasná, ale bližší informace o "onom světě" už nemusí brát lidé tak reálně, jako smrt. Proč také, jsme zvyklý na náš hmatatelný svět a všudypřítomní šarlatáni, nás jen utvrzují v tom, že se to každý musí nakonec dozvědět sám. Nemáte-li samozřejmě po ruce Matta Damona, který zde není vůbec špatný. Film jsem sledoval na HBO a musím přiznat, že francouzskou část jsem si díky půl vteřiny trvajícím titulkům moc neužil. Závěrečné (možná až moc náhodné) setkání všech zúčastněných, je docela dojemné. Pro mně určitě kvalitní průměr. (05.10.2012)

Nečekal bych, že filmovou variaci na legendární knihy Raymonda Moodyho natočí právě nestor amerického filmu Clint Eastwood. Ale možná právě v tom je ona metonymická propojenost - právě Eastwoodův pokročilý věk otevírá panu režisérovi přístup k novým, možná nejzásadnějším tématům. Jistě tu vzniká generační bariéra, ale kdo ví, čím budu žít já za nějakých 40 let. Eastwood možná až překvapivě používá postmoderně laděný koncept několika zdánlivě nezávislých příběhů, které se v jistém momentu spojí a vytvoří pevný kontext, jak to známe z filmů o generace mladších tvůrců - Alejandro González Iñárritu a jeho Amores perros a především Babel, nebo Paul Thomas Anderson s Magnolií. 3 příběhy setkání se smrtí (pikantní je, že film byl právě stažen z distribuce v Japonsku, neboť sekvence s tsunami je tam až příliš aktuální a bolestivá), 3 části západního světa, 3 lidská dramata (brilantně sofistikovaná - to britské především sociální, to francouzské osobní a psychologické, to americké pak angažující se a nosné... A při jeho sledování mne napadla jediná výtka k celému konceptu díla - kdyby se tvůrci soustředili jen na jednu dějovou linii a vybrali si osudy jen jednoho hrdiny, Clint Eastwood by natočil opět svůj staromilsky klasicky vyprávěný film, možná by bylo vyznění stejně silné, jako v předchozích mistrových opusech. Takhle se nemohu zbavit dojmu, že mi k absolutnímu zážitku skutečně nějaká podstatná složka snímku chybí... (19.03.2011)

Nijak zvlášť ma tento film nezaujal a to kvôli deju, ktorý je pre mňa čistý nonsens. Tiež tempo filmu ide moc vlažne až pomaly čo filmu vôbec neprospieva, ale na druhú stranu musím pozdvihnúť vizuálne efekty na ktorých si dali tvorcovia záležať a čo v konečnom dôsledku zdvihlo moje hodnotenie na 55%. (31.03.2011)

Film se nijak hloub nezaobírá otázkou "Co je po smrti", jak by se na první pohled mohlo zdát-jde o příběhy tří lidí, které nějak zasáhla smrt. George se umí spojit s mrtvými lidmi, malý Marcus přišel o své dvojče a tak se snaží najít odpovědi a novinářka Marie málem zemřela při ničivém tsunami. Strašně se mi líbila prostředí měst San Francisco-Londýn-Paříž a konečné střetnutí v Londýně. Nejsilnější příběh je určitě ten o dvojčatech, u toho jsem prolila vodopády slz od začátku až do konce filmu:) Žádné nudné pasáže jsem nepostřehla a konečně jsem se ani jednou nedívala na čas. Všimla jsem si, že většina kritických ohlasů je od fanoušků Clinta Eastwooda a porovnávají Hereafter s jeho předchozími filmy, což je obrovská škoda, protože je kvůli nim hodnocení takové jaké je:) Já Eastwooda nemusím a z tohoto počinu jsem naprosto nadšená, doporučuji. (07.06.2012)