Poslední mise

„V zinkové rakvi domů se vrací, hrdina bez tváře, s delegací.“ Chlapácky mariňácké „Move!“„Move!“ aneb konverzační roadead movie napříč Amerikou a čtyřmi žánry. Zajímavé i rouhavé disputace o Boží vůli, chlapácké vzpomínky na „fajn“ válku ve Vietnamu, rákosí plné rákosníků a Saigon plný chlastu, drog a děvek. Smutek kvůli mrtvému synovi, nostalgie po ztraceném mládí, kamarádství doslova až za hrob... a kolik patosu? Jen co by se za nehet vlezlo. Za nehet o velikosti stužky u purpurového srdce. Díky za tip uživateli narcis. A měl pravdu, Heisenberg a Morpheus si opravdu sedli a jejich herecký koncert byla radost sledovat, navzdory smrtelně vážnému, v zinkové rakvi zaletovanému tématu. (22.07.2024)

Linklatera znám hlavně jako režiséra snímků, ve kterých není tolik důležitý příběh, ale spíše proměna hrdinů v čase (to platí jak pro trilogii "Před úsvitem", tak pro oscarovku "Chlapectví"). Jeho nový film mě proto svým poselstvím mile překvapil. Tři veteráni (neplést s Werichovou pohádkou) se sice také sejdou po letech, ale řeší spolu závažnější problémy než postavy předchozích Linklaterových snímků - tragické úmrtí v rodině a kritiku americké armády. Herecké výkony byly skvělé, oblíbila jsem si hlavně sprosťáka Sala (Bryan Cranston ze seriálu "Breaking Bad"). Rozhodně by bylo záhodno trochu krátit, ale ve výsledku jsem vlastně spokojená. Nečekala jsem od téhle návštěvy Febiofestu na poslední chvíli nic a dočkala jsem se sympatické podívané, ve které nechybí zábavné ani dojemné okamžiky. (25.03.2018)

Další Linklater. Někdo tu psal "zdlouhavé, ale skvěle zahrané, typický Linklater". Nedá se úplně nesouhasit. Stopáž je poněkud přepálená. Zápletka je v pohodě, jen jsou tu do krajnosti tlačeny rozdíly v povahách postav. Co mě zaujalo, nebo mi to tak aspon připadlo - Carrell tu má nejméně prostoru a mnohem víc mluví Cranston s Fishburnem. Střídání komických momentů s melodramatickou rovinou filmu taky nemusí sednout každému. A jestli je film zdlouhavý? Pro mě až tak ne, ale je to holt Linklaterova road-movie s tím, co k tomu patří. (Ale třeba hudba byla v Chlapectví zajímavější.) 70 % (25.03.2018)

Tak neviem... Film sa rozbehne pomerne so slušnými hláškami, ktoré chrlí postava Bryana Cranstona (najviac ma rozsekával s mladým Washingtonom) , ale niekde v polovici, ked už partia cestuje spoločne vlakom medzi bedňami, sa to celé nejak zmenilo na nezáživné spomínanie na veselé chvílky z vojny vo Vietname. To už ma nejak nebralo. Dobrý bol ešte Steve Carell, ktorý na začiatku celý čas mlčí a ked otvorí hubu, tak z nej vyletí jedna hláška za druhou pričom to vlastne asi ani hlášky nemali byť : - "Umrela mi žena na rakovinu prsníka. - Prepáč, poznáš ma, ja som to tak nemyslel. - A kam to ideme? - Do Arlingtonu. Zabili mi syna v Bhagdade a chcem, aby ste šli so mnou ho vyzdvihnúť." To som myslel, že podľa miestneho hodnotenia to bude paráda, ale ako hovorím, od vlaku to potom bola pre mňa jedna veľká nuda. (10.08.2018)

Možno by ma to tak nezasiahlo, ak by som nemal aj ja pred nedávnom úmrtie v rodine. Film je plný akéhosi skrytého smútku so snahou vyrovnať sa s niečím, čo je do určitého momentu strašne ťažké. Silné trio hereckých výkonov a sympatická Linklaterova réžia z toho robia veľmi duchovnú očistu. Jediné čo mi tam vadilo, bol ten nutný Americký patriotizmus, kedy samotná otázka toho, prečo umierame a za koho dostáva, takú tú pachuť s ktorou sa mi ťažko stotožňuje. Scéna naštevy u starej černošky je emocionálne tak silná, že mi vyhŕkli slzy.. neviem. Mám pocit, že to má omnoho väčšiu hĺbku než by sa mohlo na prvé zhliadnutie zdať. (16.07.2018)