Kdoví, kdy začne svítat

I tentokrát inscenace stojí a padá na Věře Galatíkové. Její Jarmila Honcová se vrací z vězení. Rodina se zpočátku nechce tvářit, že stín matčiny viny na ni dopadá, ale postupně se odhaluje, že přeci jen ano. Ani tentokrát si rodina znovu, byť na jedinou sekundu, nepřipouští vinu. Vše je čistě na matce. Ta si za vinu klade nesoulad rodiny a nakládá si víc než je třeba. Bohužel je film ukončen lehce předčasně. Ve chvíli, kdy to vypadá, že syn také dělá nějakou botu a matce leccos vyčte je děj ukončen. Žádné další drama se tak nekoná, což je trochu škoda. Určitě by stálo za to napnout rodinné vazby ještě víc. (09.01.2022)

Pokračování inscenace Zatmění všech sluncí. Jarmila se vrací z výkonu trestu domů k rodině. Všichni na ni hledí tak trochu skrz prsty, v domácnosti všechno přestěhované, pravidelně tam dochází pohledná sestřenice. Navíc se Jarmile nedaři sehnat práci, a to ani s pomocí kurátorky. Dcera není spokojená v zaměstnání na poště a syn začíná podvádět, toulat se a lhát. (08.06.2020)

Chápu, že hlavní postava v podání výborně Věry Galatíkové, chtěla za vším udělat tlustou čáru, na vše zapomenout a konečně žít, tak jako před tím. Vadilo mi, že všichni nenazývali vězení pravým jménem, ale říkali "tam" a že si to všechno otevřeně nevyřikali. Samozřejmě tenkrát byla jiná doba a kriminál byl tabu. Sama moc dobře vím, že se musí o složitých věcech mluvit a mluvit, i když někdy je to opravdu těžké. Ale, když spolu přestane rodina mluvit, tak to potom může dopadnout mnohem hůř, protože se všichni tak nějak bloknout a vytvoří si nepropustnou hráz, kterou se jakoby chrání před tím druhým. Mě se to samozřejmě hezky mluví, ale já opravdu řeším věci "face to face." (30.01.2012)

Návrat a začlenenie do normálneho života, aj keď všetko klape a rodina je v úplnom poriadku, nie je jednoduché. Aj v tomto pokračovaní sú výkony hercov tak uveriteľné, že som občas až nedýchal nad atmosférou v rodine. Príbeh filmu je úplne jednoduchý a priamočiary, ale podarilo sa z neho vyťažiť maximum. –––– Tak nashledanou. – To snad né. Ať se vam tam venku daří. –––– Ruce špinavý, ale prachy jsou z nich čistý... –––– Jednou jsme rodina, tak se budem o sebe starat. A všichni! (02.09.2016)

V ničem překvapivá tahle původní televizní hra ani tak není. Příběh ženy, která se vrací z vězení, aby se začlenila zpět do života a přitom čelí nepřízni svého okolí, nabídl velkou hereckou příležitost dobré herečce Galatíkové. Ta se jí chopila se ctí a její výkon tak nějak ční nad ostatními, ačkoliv ani ostatní herci nehráli špatně, zaujme i Luděk Munzar. Jenže pomalé tempo z inscenace dělá rozvleklou podívanou, ve které je jen málo prostoru pro dramatické okamžiky a konverzační příběhy přece jen nevyhledávám, navíc konec byl dost odfláknutý. Zkrátka se jedná o důstojně unylou televizní tvorbu, která měla kdysi hojné zastoupení, ale u mě naplno nezabodovala. 60% (29.01.2012)