Režie:
David FincherScénář:
Jim UhlsKamera:
Jeff CronenwethHudba:
The Dust BrothersHrají:
Edward Norton, Brad Pitt, Helena Bonham Carter, Meat Loaf, Jared Leto, Zach Grenier, Holt McCallany, Eion Bailey, Richmond Arquette, David Andrews (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Úředník Jack, který pracuje pro velkou automobilovou firmu jako koordinátor pro stažení výrobků z trhu, už šest měsíců pořádně nespal. Pohybuje se v jakémsi polosnu či polobdění a neví, co dělat. Lékaři, který mu hodlá předepsat cvičení a valeriánské kapky, se svěřuje, že je to skutečné utrpení. Lékař ale odvětí, aby se šel podívat za muži, trpícími rakovinou varlat – ti totiž opravdu trpí. A tak jde Jack na jejich terapeutickou skupinu a jako oni se vyplakává na rameni jednoho z postižených – Boba, ze kterého udělala hormonální léčba po odstranění varlat napůl ženu. Postupně začne navštěvovat i jiné terapeutické skupiny, až se jednou setká s dívkou, Marlou Singerovou,která je stejná podvodnice jako on. Také ona chodí na terapie, přestože jí nic není. Jack soudí, že by si měli skupiny rozdělit a každý chodit jen do těch svých... Na služební cestě se pak v letadle setkává s Tylerem Durdenem, mladíkem, který se živí příležitostnými pracemi – třeba jako číšník na banketech - a hlavně prodává mýdlo. Když po návratu domů Jack zjistí, že jeho byt vyhořel – v důsledku výbuchu – a on nemá kam jít, vzpomene si, že si vzal Tylerovu adresu. A požádá ho, aby mohl bydlet s ním. Tyler žádá jedinou věc: aby mu dal pořádnou ránu. Když to Jack udělá, ihned mu ránu oplatí. A je z toho pěkná rvačka, kterou si oba vlastně pochvalují: hned se cítí lépe. Tyler bydlí v ponurém starém opuštěném domě, v jehož okolí je pusto a prázdno. Mladíci začnou rvačky pořádat pravidelně, a přichází stále více zájemců: vzniká „Klub rváčů“ ... Po nějaké době se objevuje i Marla, která se začne pravidelně a hodně hlasitě milovat s Tylerem, zatímco Jack jen závistivě poslouchá. Do práce chodí stále méně a šéf Chesler se nestačí divit jeho pohmožděninám po rvačkách a nedbalému oblečení. Ozve se policista Stern, který v telefonu naznačuje, že výbuch v jeho bytě někdo vyvolal úmyslně ... (TV Prima)
(více)Recenze (1 964)
Další z těch filmů co mi vzal dech a těch moc není, jsem spíše kritický, ale tady jsem seděl s otevřenou hubou a koukal, jak tele na nový vrata. Byla to strhující podívaná a i když jsem film viděl asi před sedmnácti lety, tak to super podívaná. Vřele doporučuji. Sice, jsem trochu očekával, jak to bude, ale o to milejší pro mě bylo, že to tak v ději filmu opravdu bylo. Nechci nic prozrazovat, třeba to ještě někdo po dvaceti letech neviděl. Ale ten kdo snad váhá, že to je blbost, neprohloupí, když si tento snímek pustí. ()
Film “Fight Club“ se nedá hodnotit po prvním zhlédnutí a ani po dalších to nejde lehce, takže se spíše pokusím jen o pár postřehů: Asi by tenhle film v této podobě po 11.září už vznikout nemohl a z tohoto pohledu buďme rádi, že ho máme. Na druhé straně musím říct, že i když patří ke komerčně nejúspěšnějším, z mého pohledu je jeho „vadou“, že se pokusil zpracovat nezfilmovatelnou knižní předlohu. A o tom, že takové knížky jsou, není sporu (zářným příkladem je pro mě třeba „Den Trifidů“). David Fincher ovšem dělal, co mohl. Dosadil do hlavních rolí hvězdné trio Edward Norton, Brad Pitt a Helena Bonham Carter. Nebál se filmově dotáhnout až k extrému sebeabsurdnější situace. Ovšem zároveň správně vycítil, že hlavní „šok“ knihy, tedy „because we're the same person“ není to, na čem by mohl stát celý film a proto to raději prozdradil už předem a snažil se najít jiný zvrat, který by mohl ve filmu použít. Nejsem si jistý, že se to podařilo. Zatímto knížka jednozdačně vyznívá jako drama osobnosti, jejíž schizofrenie je čtenářovi po většinu knihy utajena, film jakoby tápal, čím vlastně bude, tedy zda psychotrihlerem, černou komedií plnou absurdit, protikonzumní rebélií („Jsi jenom pořád zpívající a tančící póvl světa“) anebo prostě jen „obyčejným“ anarchistikým filmem. Výsledkem je – od každého něco. Jenže po zhlédnutí se možná pár diváků zeptá: Co tím chtěl ten Fincher vlastně říct? Film totiž ze své podstaty potřebuje nějaké myšlenkové sepětí daleko víc než kniha. Pokud ho nemá, nemůže v její konkurenci obstát. Bere totiž kouzlo čtenářových představ a nepředkládá ekvivalentní náhradu. Přesně to je podle mě problémem zfilmovaného „Fight Club“. Takže kdo má rád filmy, ve kterých hraje Edward Norton, Brad Pitt nebo Helena Bonham Carter, ten asi nebyl zklamaný. Pokud ale ve filmu hledal ještě něco navíc, nejsem si jistý, jestli to našel. ()
"Jsem Jackův hematom." První byl u mě film a až poté kniha, ale výjimky potvrzují pravidlo a tady mi to ani nevadilo. Film mám rád a knihu miluji. Jsem rád, že to zpracoval Fincher. Režisér který věří, že každý je skrytě, neskrytě uchýl a svět nám ukazuje z pohledu kouzelné kamery, která je vždy ve správný čas, na správném místě a hýbe se tak abychom její pohyb cítili a prožili. "Jsem Jackova pýcha a pád.." Where is my mind, je a vždy bude, moje srdcovka. Ve chvíli, kdy to vypadá na hrozný konec beze smyslu se rozezní bicí a budovy se v záblescích bortí na padrď a to mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. ()
Parádní film. Už je to nějaký ten pátek, co jsem film viděl, ale furt se mi vybavuje scéna s pálením ruky a závěr filmu, který mě opravdu dostal. Herecký výkon Brada Pitta více než parádní, to samý Edward Norton. Hudba také parádní a režie Finchera je prostě úžasná. Dvěma slovy: Skvělý film. ()
Nejspíš nejlepší film který jsem kdy viděl. Vlastně, všechno na něm bylo dobře, a dokážu i říct, že v jistém směru mi změnil pohled na svět kolem nás. Fight club by měl vidět každý. 1000% ()
Dokonalý film s dokonalým scénářem, dějem, vizuálem a obsazením o tom, co jedinec dokáže se skupinou lidí, když to nemá v hlavě v pořádku. Děj mě pohltil už od samého začátku a za žádnou cenu nepustil. Vyvrcholení a rozuzlení v samém závěru bere dech. Klub rváčů je kultovní záležitostí a za mě dosavadním vrcholem režijní tvorby Davida Finchera. ()
Where is my mind? ()
Jaké je první pravidlo Klubu rváčů? Nemluvit o Klubu rváčů. ()
Velice slabúčký Fincher. Nicméně - proti gustu žádný dišputát. Nechť Vás tento film baví! ()
Od chvíle, co mi došlo, že je hlavní hrdina schizofrenik, mě to hrozně nebavilo. Pro mě zabitý konec. :( ()
Na tenhle film jsem si počkala a viděla jsem ho až teď, nějakých 20 let po natočení. A je to pecka. Norton je tu naprosto úžasný - mám pocit, že se narodil pro role psychicky narušených týpků. Přiznám se, že jsem byla tak unesená tou atmosférou, že mi to celé došlo vlastně až na konci. A super hudba k tomu. ()
Řekl bych, že v literární a filmové historii je tolik zásadních dějových zvratů, kolik by napočítal nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky - jedním z jich je Kaiser Sauze a druhým Tyler Durden. Je to zkrátka jeden z těch filmů, na které člověk nezapomene a to i kdyby se sebevíc snažil. ()
Tento film opravdu není pro každého – drsné téma a hlavně silné násilí na obrazovce může některé diváky odradit. I přes svůj odpor k silnému násilí jsem dostal naprosto parádní a odrovnávající zážitek. Film je po všech stránkách perfektní, hlavně musím vyzdvihnout (jako obvykle) vynikající kameru. Brad Pitt hraje v tomto filmu opravdu parádně, až z něj někdy jde strach, ale to, co předvádí Norton, je opravdu šílené… Finální zvrat je naprosto parádní a z tohoto drsného filmu dělá jeden z mých nejoblíbenějších. ()
Fincher natočil neskutečně zábavnou kultovku a dokázal v ní nenásilně sdělit spoustu zajímavých myšlenek. Twist je trochu očividný, ale posledních pár vteřin vám vynahradí úplně všechno... ()
Měl jsem velké problémy to dokoukat, protože nesnáším násilí tohoto druhu (z MMA, jakožto médii podporovaného "sportu" se mi zvedá žaludek). Nicméně, 88% je velké lákadlo. Jistě, je to výborně udělaný film s překvapivým rozuzlením. Naprosto skvělá je Helena BC. Člověk neví zda je opravdu šílená, nebo to jen hraje. Jaké je vlastně poselství tohoto filmu ? Že terorismus je v podstatě fajn ? Asi bych to neměl brát tak vážně. Ale beru .... ()
Asi jste slyšeli, že v tomhle filmu je úžasný a velký twist... To je pravda, ale nesnažte se ho nějak hledat, prostě si ten film pusťte a sledujte jako každý jiný. Fakt to stojí za to, věřte mi. 10/10 ()
Jeden z tých filmov, po ktorých zhliadnutí bude človek organizovať pátraciu akciu po vhodnej emócii. Plný rôznych odkazov, myšlienok tvorí v podstate vlastný filozofický smer pre ľudí, ktorí precitli z konzumného života a hľadajú nový zmysel ďalších nádychov. Napriek tomu, že ho tento film neponúka, dokáže jeho neúnavných 140 minút poskytnúť dostatok času na veľa otázok a odpovedí. Vzhľadom na záverečné rozuzlenie zápletky film ani nepotrebuje extra napínavý dej. Akokoľvek odpudzujúco môže počas sledovania film pôsobiť, dopozerať do konca je to správne rozhodnutie. No a herecké výkony hlavnej dvojice nepotrebujú slovné hodnotenie. ()
Klub rváčů byl pro mě neskutečným zklamáním a to z jednoduchého důvodu, a to, že mi prostě nesedl ten podivný psychadelický styl, který je pro celý snímek typický. Já prostě nechápu, jak se něco takového může někomu líbit, vždyť to bylo opravdu obskurní. Názory, které ve filmu padly, jsou zcela bizarní, což by samozřejmě nevadilo, vždyť v jistém smyslu je to snímek až fraškovitý. Tady ale nedošlo ani k žádnému jejich závěrečnému vyvrácení, prostě nic. Navíc můžu říct, že sledování Klubu rváčů pro mě byla skoro až fyzická bolest. Prostě ten sled šílených duševních stavů hlavního hrdiny a různé rádoby chytré filozofování, no, prostě mi to teda opravdu nesedlo. Navíc celý závěr už ve frašku přerůstá naprosto otevřeně a protagonisty mi na konci bylo především líto, do jakého hrozného stavu se to dostal. Vadí mi, že konec filmu nepřinesl žádné uspokojivé ukončení, něco, co by prostě aspoň torchu připomínalo dobrý konec. Já chápu, že to jednoduše mělo být poměrně experimentální, přesto mi to ale nesedlo. Z celého filmu na diváka přes dvě hodiny pouze křičí skoro čiré čílenství, čemuž moc ani nepomáhají myšlenkové monology protagonisty. Klub rváčů je přímo dadaistické dílo a jednoduše mi nesedlo.Věřím, že zhlédnutí Klubu rváčů si tak lze s klidným svědomím odpustit. ()
Můj pravděpodobně nejoblíbeňejší filmový počin, co jsem kdy a zatím viděl. Klub Rváčů je jeden z těch filmů, které přijdou jednou za 50 let, a za dalších 50 let přijde další unikát, ale celých těch 50 před tim tento film dominuje. Klub Rváčů má pravděpodobně nejlepší obsazení (nepočítaje Kmotra, ale ten na rozdíl od Klubu Rváčů je nekoukatelný.), má jeden z nejlepších soundtracků, které jsem ve filmu zatím slyšel a jednoduše pokud chyby má, tak velmi malé. Samotný autor knihy říká, že preferuje filmovou verzi jeho novely a rozhodně se mu nedivím. Klub Rváčů je film o mužnosti, konsumerismu a osobnosti. Proč o mužnosti? Jednoduše, Klub Rváčů je film určený převážně pro chlapy, má hodně dobře zpracovanou choreografii a hodně z bitek vypadá nanejvýš reálně. Proč o konsumerismu? To snad není ani otázka, celá pointa filmu je založená na tom, že konzumerismus je špatný a lidstvo potřebuje restart, ve filmu sledujeme muže, který má byt jako vystřihnutý z 2010 Best Flats of America, ale následně se přestěhuje do neobývané barabizny, po tom, co si omylem odbouchne byt trhavinou. Proč o osobnosti? Hlavní charakter ztvárněný Edwardem Nortnem má nespavost, přestává si uvědomovat kdo je, a když lítá letadlem, doufá, že letadlo spadne. V letadle potkává člověka Tylera Durdena, který je vysoce proti konsumerismu a pomáhá našemu charakterovi najít smysl žití. Spolu začínají zakládat bojové kluby aka : Kluby Rváčů, kde lidé s podobnými problémy si mohou vybít zlost, nabýt zpět ztracenou mužnost, nebo třeba získat osobnost. A tohle vše ve krásně koukatelných 140 minutách, za hudby neskutečně talentovaných The Dust Brothers, kteří filmu dávají ten neskutečný „edgy“ pocit. Podle mě to nejde nahradit a celkově se jedná o zatím nejlepší film ,co jsem viděl. Dávám 10/10, bez dalšího komentáře. ()
Reklama