Varieté

Varieté je vlastně hrozně hloupoučký film. Je tak jednoduchý, až to hraničí. Upřímně nechápu, jak se na takovou látku lákají hudební superhvězdy typu Cher a Aquilera. Těžko větou: „Poslyšte, holky, mám tu příběh blondýny z nějaký vesnický díry, co přijde do velkýho města, uvrtá se v jednom klubu, kterej se utápí v dluzích, všechny přesvědčí o talentu, klubu pomůže a všichni sou spokojený. Super, ne? Tohle diváci ještě neviděli!“ A o nic jiného ve filmu skutečně nejde. Tvůrci mají jediné štěstí, že atmosféra klubu pracuje na plné obrátky a že se pro hlavní role povedlo urvat jedny z nejlepších zpěvaček současnosti, které navíc umí i hrát. Právě díky nim nakonec fungují i lacinější momenty, neboť jim je takzvaně. „sežerete i s navijákem“. (22.02.2011)

Další totálně zbytečný hudební film. Šablonovitý příběh. Mladá žena, která nemá nikoho a je v podstatě nula, se stěhuje do L.A., aby si splnila svůj sen. Samozřejmě, že si ji ze začátku nikdo nevšímá, ale pak všem ukáže, že je obrovsky talentovaná a najednou je z ní hvězda. Máme tady i mrchu, která logicky žárlí, jelikož hvězda bývala původně ona. Hlavní hrdince přijde do cesty také láska a pár problémů. Nic, co by ale nešlo vyřešit. Nj, tisíckrát viděný příběh, až tak by to nevadilo, kdyby hudební čísla byla zajímavější. Ale nejsou, jsou natočené naprosto nezajímavě, bez špetky snahy dát do toho větší šmrnc. Hlas Christiny Aquilery je samozřejmě neskutečný, vždycky bude mnohem lepší zpěvačka než herečka. Celé herecké obsazení je nevýrazné a moc nezaujme, jediný Stanley Tucci tady válcuje všechny kolem. Varieté je další průměrný film z řad hudebních filmů, které stačí vidět jednou. Poslední půlhodina je už vysloveně nuda, protože víte, jak to dopadne a jen se to oddaluje, filmu chybí navíc alespoň jedno výraznější hudební číslo, které bych měla zájem vidět znovu a to je u muzikálů pro mě ta největší chyba. (10.09.2011)

Tato návštěva Varieté naprosto naplnila má očekávání. Silné ženské hlasy mi postavily veškeré ochlupení na mém nedepilovaném těle, sexuální choreografie zase poškádlila jeden z mých orgánů a triviální romantika okořeněná drobným materiálním problémem neměla sílu nějak zásadně rušit velmi dobrý dojem. A ač mé oči přeblikávaly z jedné slečny na druhou, tak hereckým vítězem je pro mne tradičně vynikající Stanley Tucci, i když „kope za růžové". (19.08.2012)

Stačí vědět, že tu hrají Aguilera a plastika Cher - a skepse je na místě. Kupodivu obě nepodávají tak katastrofické výkony. Co se zpěvu týká, je naprosto nepopiratelné, že Aguilera má dobrý hlasový fond, ale ve výsledku je to na škodu. Když totiž vesnická nicka spustí v klubu, (lustry se chvějí), působí to v rámci příběhu hodně nevěrohodně. Varieté hodně těží z Chicaga. Ale kde se Roxie postupně propracovávala na vrchol, tak tady se Ali vyšvihne hned. Gradace je tedy mizerná, oba songy (jeden nominovaný, druhý Zlatý Glóbus vyhrál) jsou naprosto průměrné. Nejlepší je finální číslo, které má konečně potřebný švih, energii a drive./// Naprosto naivní je dějová linka s barmanem. Ten si s Ali povídá jeden večer a pak ji celej starostlivej přináší zpátky do domu, aby chudinka nezmokla a měla kde bydlet. Nehledě na to, že prsatá bloncka je sirotek a na celém širém světě nemá nikoho./// Tucci je poměrně nevýrazný a mohl z role gaye vytřískat víc, ale nebudeme si lhát do kapsy, všichni víme, na kom stála propagace filmu./// Kde si Moulin Rouge chytře půjčoval známé písničky (Diamonds are a girl's best friend) a dával jim atraktivní formu a interprety, tak Varieté nabízí jen tanec, s nepřitažlivou choreografií. Kostýmy byly dráždivé, de facto však ošklivé, ale mé oko potěšil E. Dane alias dr. Sloan z Chirurgů, byť tam byl vlastně úplně zbytečně, nikam film neposunul./// Po Nine se jedná o další průměrnost, s muzikály to vzdávám. (01.03.2011)

Christina patřila v době natáčení k jedné z princezen světového popu a nutno dodat, že oprávněně. Bohužel její hudební styl mě ani v nejmenším neoslovuje a její choreografie jen z malé části - vlastně z té, která snaživě napodobuje taneční výstupy z legendárních muzikálových filmů Boba Fosseho resp. z novějších úspěšných muzikálů typu Chicago. Co ve Varieté skutečně funguje, je dekadentní atmosféra spoře oděných ženských těl, flitrů, korzetů a šminek. Za tu konec konců snímek obdrží jednu hvězdičku. Ostatní je totiž špatně. Od muzikálů se obvykle nečeká zásadní příběh se složitě strukturovanou zápletkou, ale co předvedl Steve Antin v pozici scénáristy, je na pár facek, protože to uráží inteligenci průměrného diváka. Zároveň se nemůže za úspěšný považovat muzikál, ze kterého si neodnesete ani jedinou chytlavou melodii nebo text. Z Aguillery se herečka nikdy nestane a Cher sice už má po herecké stránce něco za sebou, ale jestli je pro ni něco typické, pak je to taková ta buldočí zarputilost, s jakou se pokouší v téhle branži za každou cenu udržet. Obě dvě dámy by se měly mnohem spíš držet pěveckého řemesla. Zbytek herecké party je zcela zapomenutelný, nevýrazný a celkově jde o film, který ve svém žánru okupuje dost nízkou příčku. Celkový dojem: 25 %. (04.06.2014)