Bitva u Thermopyl

S přihlédnutím k době vzniku se musí uznat, že to má grády. Scénář je přes veškerou linearitu (Spartští vojáci dojdou do Thermopyl a tam hodinu stojí a bojují) kompaktní a tenhle film těží hlavně z celkové myšlenky bojovat i proti sebevětší přesile za každou cenu. V promluvách malinko chybí emoce a Leonidasovi v tomhle pojetí bych asi sloužit nechtěl, ale jakmile se rozjede boj, tak se nemusí tvůrci za nic stydět. Většina bitev, i když dnes působí trochu prázdně, má atmosféru, surovost a styl. A závěr je luxusní. (14.02.2007)

Souhlasím s Divočákem, že je to sandálovka, jakých ve své době bylo natočeno hodně. Souhlasím i s podivnými proutěnými štíty Immortals. Přilby Spartanů mi ale přijdou v pořádku, protože velkovýroba továrních pásů se přeci jen rozjela až o pár století později. Musím ale bohužel souhlasit i s Knucklessem- ten film je děsně utahaný, odvolávání se na dobu jeho vzniku neobstojí, dávno před tím se točily jinačí akční parády. V Řecku jsem nebyl, takže autenticitu prostředí posuzovat nemůžu. (19.11.2008)

Film jsem si pustil v televizi již z následující utkvělou představou: V roce jeho vzniku jsme v dějepisu šesté třídy u učitele Kroupy (jméno jen jako doklad paměti) jsme probírali řecko-perské bitvy. Nakonec jsem je "přednášel" sám, zatímco on pochrupoval za katedrou. Dostával jsem jedna podržená s hvězdičkou (takový úspěch jsem za svého 20letého studia již nikdy nedosáhl). Co se týče Thermopyl se můj příběh odehrával v horách, šlo o skutečnou horskou soutězku, do néž se vešlo jen pár vojáků; také tu nevystupoval Keep-Smiling Leonidas, ale brutální bojovník, který je napružený rozhodnutím spartského senátu a deprimovaný zradou (kozí stezka) místních, za něž bojoval. Ani Xerxe jsem nelíčil jako náladového podivína, nýbrž jako prozíravého, byť megalomanského nájezdníka. "Nesmrtelní" jsou Sparťané (viz stadion na Letné), zatímco perští "Nesmrtelní" se rozplynuli v niveč. (18.03.2024)

Kto by sa už dnes na to díval, keď má Millerov a Snyderov komiks ? Jedine ten, koho zaujímajú staré filmy a/alebo stará história a nie silácka štylizácia zakrvavených manekýnov. Ani tento film sa síce nevyhne idealizácií a anachronizmom, ale niečo také predsa nemôžeme čakať od klasického Hollywoodu! Veľkým plusom je naproti tomu zobrazenie nepriateľskej strany a žiadna démonizácia Peržanov či Veľkého Kráľa kráľov Dareia. Veľmi podivnou a krajne nepravdepodobnou novinkou, o ktorej som sa nikde v literatúre nedozvedel, bolo iba jeho rozhodnutie zabiť všetky ženy v perzskom tábore, aby vybičoval túžbu svojich vojakov dostať sa cez priesmyk k tým gréckym... Zaujímavejšie už bolo zaradenie spornej epizódy o pokuse o atentát na Dareia (hoci je nemysliteľné, že by sa k nemu dostali zobrazeným, vyslovene hlúpym, hoci po spôsobe krypteie celkom logicky odvodeným spôsobom). Nech už tak či onak, Gréci ale rozhodne nezapálili jeho stan - táto monumentálna záležitosť, ktorá kopírovala palácové usporiadanie Persepolisu, totiž bola ukoristená o rok neskôr po rozhodujúcej bitke u Platají a neskôr zastrešovala divadlo v Aténach. Násilným ozvláštnením je skutočnosť, že Sparťanov je tu vlastne 301 (+ 1 Sparťanka) a aby tam tohoto vzbúreneckého hrdinu (proti tradovanej skutočnosti bez potomkov) dostali, museli Leonidovi, neochvejne zidealizovanej, statočnej a jasnozrivej postave bez najmenšej poškvrnky prisúdiť jedno tvrdé kráľovsky príznačné rozhodnutie - keď nedovolí mladíkovi ísť do boja, aby očistil meno svojej rodiny - a vzápätí ešte jedno zmäkčilé a neobhájiteľné, keď mu to ako vzbúrencovi, čo do Thermopýl prišiel na vlastnú päsť a proti výslovnému zákazu kráľa, dovolil. Podobné rozvrhnutie zaujímavých možností a nezmyslov je aj u ženských postáv. Kráľovná Artemisia je zobrazená iba v jednej svojej polohe, úplne sa ignoruje, že to bola drsná vojvodkyňa, ktorej lode patrili k najlepším v celom konflikte a vyrovnali sa im iba Feničania, celkom jasne je ale naznačené, že ako osoba veľmi blízka (intímne, čo je diskutabilné) Dareiovi, bola tajným spojencom Grékov (čo by pri nej ako panovníčke maloázijského, pôvodne gréckeho Halikarnassu mohlo mať isté opodstatnenie, nech už by tak konala z akýchkoľvek, nielen progréckych, ale aj properzských príčin alebo hlavne k osohu vlastného kráľovstva) a preto mohla využiť svojho postavenia a teoreticky ženských zbraní, aby si mohla ako jediná dovoliť navrhnúť ústup. Druhá strana je úplne scestná - hoci sa spartské ženy nepochybne tešili ďaleko väčšej nezávislosti než v iných mestách starého Grécka, celá tá priblbá rodinná historka o dievčine, čo doručí správu, individualistickom mladíkovi, s ktorým majú romantický vzťah prekonávajúci prekážky a otcovi špiónovi, ktoré tvoria hollywoodsku líniu príbehu popri tej historickej, je nielen úplne mimo misu, ale aj neobratne zakomponovaná a sťahuje film dole rovnako, ako nezvládnuté a nedynamické bojové scény. (05.11.2014)

Dá se říct, že na toto historické zpracování není třeba plivat. Čekal jsem sračku poplatnou době svého vzniku. Scénář je jednoduchý. Leonidas ví, že Řecko nelze uhájit bez jednoty. Když dostane politicky nezvyklou nabídku, že Sparťané budou vést vojska celého Řecka....kurva, to se neodmítá. Pak ale spartská rada rozhodne, že až po svátcích pošlou vojsko. Stejně jak u Marathonu. Co tedy Leonidasovi zbývá? Stát se nezapomenutelným, nicméně mrtvým vůdcem. Čekal jsem málo, dostal mnoho, to je vzrůšo být filmovým fanatikem. (30.12.2011)