Svět za sto let

Není pochyb o tom, že po technické stránce to je na svoji dobu absolutní špička. I ta myšlenka je přinejmenším zajímavá. Problém je v tom, že takhle rozsáhlý téma se asi nedá pojmout za 90 minut a nevyvarovat se při tom jistý zkratkovitosti a tak se to celý vyvíjí tak, že skrz jistý dekády se historie vlastně tak trochu opakuje což ovšem i celkem odpovídá realitě. Každopádně zajímavá vize. Technologický pokrok sice vývoj odhadnutý v tomhle filmu trochu předběhnul, ale to nemohli autoři v době uvedení vědět. Každopádně být tu propracovanější vývoj děje a výraznější postavy tak bych asi dal i vyšší hodnocení, ale nicméně to nic nemění na tom, že nepochybuju o tom, že tehdejší diváci na to museli čumět s otevřenou hubou.60% (30.07.2024)

Výborné protiválečné drama, které zřejmě značně inspirovalo Maca Friče pro jeho film Lidé na kře. Některé projevy působí po letech značně pateticky, což je vlastně jediná věc, kterou bych snímku vytknula. Musím obdivovat nápady tehdejších futurologů, kteří si evidentně spolupráci na tomto filmu hodně užili. (29.06.2014)

Trochu netradiční sci-fi, které bude pro současného diváka nejspíš dost těžko snesitelné. V první řadě je to proto, že zde nejsou žádné hlavní postavy, ale prostě lidé a myšlenky, které prezentují. Ve druhé řadě je to proto, že jsou zde poměrně rozsáhlé skoky v čase, kdy film pojímá celé jedno století. H. G. Wells však přesto ukazuje, jak byl vizionářský a jak dokázal o světě přemýšlet. (13.08.2014)

V úvode nás hneď dostane bombardovanie Everytownu, triky sú naozaj vydarené. Potom sa to trošku spomalí, dej sa zameriava na vyobrazenie spoločnosti v spustošenej krajine. No a nakoniec opäť nastupuje vizuálne flirtovanie. Určite je to zdarilý film, ktorý by nemal újsť pozornosti žiadneho sci-fi fandu. (22.09.2010)

Pojem budovatelský film českým divákům asociuje primárně komunisticky zabarvené tituly, které vznikaly po druhé světové válce a zrcadlily ideály obrody a vidinu ustanovení kýžené utopie. Existují ovšem také jiné než komunistické ekvivalenty tohoto konceptu, a to dokonce ani ne spojené s nějakou dobově dominantní ideologií, jak dokládá fenomenální britská sci-fi Svět za sto let. Mimořádně ambiciózní a nákladná produkce nepřestává fascinovat coby prorocké dílo, které mrazivě předpovědělo druhou světovou válku a bitvu o Británii, ale právě také jako výjimečný příklad vědeckého budovatelského filmu. Zrovna vědecký pokrok oproštěný od ideologií, národních sentimentů a dalších konfliktních neduhů společnosti dvacátého století představuje zdejší dokonalý ideál. Příznačným milníkem, jenž má stvrdit dosažení cílů této společnosti, by mělo být překročení hranice Země a cesta člověka do vesmíru. Autorem této vize je jeden z největších sci-fi autorů všech dob, H. G Welles, jenž zde zopakoval své teze stran vývoje civilizace v průběhu dvacátého století, které již dříve formuloval v několika dílech, především pak v o tři roky dříve zveřejněném románu The Shape of Things to Come. Mamutí projekt inicioval ambiciózní producent Alexander Korda a můžeme jej vnímat jako kulminaci formálních postupů prvních dekád kinematografie. Film se chlubí rozlehlými dekoracemi, masivními davovými scénami i vynikajícími předdigitálními trikovými sekvencemi, které vznikly za užití miniaturních modelů, optických triků či citlivým zakomponováním archivních záběrů do nového materiálu. V souladu se zastřešující myšlenkou, že pokrok si žádá oproštění od ideologií a nacionalismu, tvůrci uplatnili postupy evropských avantgard i ruské montážní školy, a ke spolupráci na zhmotnění futuristického světa oslovili světové umělce zvučných jmen jako Fernand Léger, Le Corbusier či László Moholy-Nagy. I když převážná část jejich návrhů nakonec na plátně neskončila a snímek samotný se částečně odklonil od původní Wellesovy vize a nakonec ani nebyl takovým kasovním úspěchem, v jaký producent doufal, během nadcházejících dekád si získal nezpochybnitelné místo v historii nejen sci-fi žánru, ale i celé kinematografie. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)