Neklid

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

Víc „umělecké“ než Teď a tady, ale nemůžu říct, že lepší. Povedlo se obsadit obě hlavní role, místo manekýna zaujmul uzavřený podivín Enoch se svým kámošem Hiroshim, což určitě není špatně, ale možná nemuseli být oba zamilovaní teenageři tak zvláštní a jiní. Běžným vrstevníkům se vzdálili asi až příliš. Neklid ve mně nevyvolal zdaleka tolik emocí, v tom výrazně zaostal za Teď a tady. Pochvalu ale zaslouží výborná hudba. (30.09.2013)

Neklid je film, který je hodně podobný filmu 50/50. Super příjemní herci, zajímavý příběh ze života a hlavně výsledná radost ze života film o stupínek zaručeně povyšuje. Moc hezky se na to koukalo a když bych někdy měl nějakou dlouhodobou depku, bude tenhle film tím prvním, na který se podívám, protože vím, že mi okamžitě zvedne náladu. Nebo teda hlavně Mia Wasikowska mi ji svojí postavou v tomto filmu zlepší, protože její pozitivní postava byla neuvěřitelně super. (15.11.2012)

Totalni kycovina od mrtveho Japoncika s tragickymi vzpominkami na Nagasaki a neposlanym dopisem, pres sestru, ktera byla drive tak povrchni a jen diky Anabele prozrela az po obvinovani rodicu, teticky, lekare a nasledneho uznani, ze to neni jejich chyba...ach, jak dojemne...chybel uz jen mrtvy krecek (18.04.2012)

Gus Van Sant není režisér, kterého bych příliš vyhledával. Rozhodně není důvodem jeho homosexualita. Pokud o tom přemýšlím, je "Neklid" prvním filmem, který jsem od tohoto režiséra viděl, nepočítám-li jeho podíl na filmu "Paříži, miluji tě". Už několik let se chystám na "Dobrého Willa Huntinga", na "Milka" pak o několik let méně. "Neklid" je tak mým prvním setkáním a musím říct, že setkáním příjemným. Van Santovi se do rukou dostal zajímavý scénář, který může být pro někoho až příliš jasnou snahou vzbudit city. Filmy, kde hlavní hrdina umírá na nevyléčitelnou chorobu, jsou snímky, které jsou některými lidmi odsuzovány. Pravda, bývají až příliš na efekt, chtějí za každou cenu vzbudit emoce. "Neklid" vzbuzuje emoce, ale daří se mu to bez toho, aby se divákovi vnucoval. Vlastně to není nic jiného než příběh o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Oběma lidem do života vstoupila smrt. Enochovi zprostředkovaně, i když je pravdo, že sám byl na pokraji smrti, ale rodiče mu zemřeli při autonehodě. Od té chvíle obchází pohřby. Jako kdyby chtěl zůstat smrti na blízku. Annabel se má se smrtí setkat přímo, protože má nevyléčitelnou nemoc. Přesto tyhle dva spojí láska. A také osud jednoho letce, ducha, kterého vidí jenom Enoch. Trochu postavené na hlavu? Ale vůbec ne. Když to skousnete, určitě vám nebude vadit, že duch je Japonec a byl vychováván jako kamikadze, což také naplnil. "Neklid" je silný film, který ve vás i přes svůj závěr dokáže vzbudit radost. Smrt a láska nemají tolik společného, ale obě jsou součástí života. Nic s tím neuděláme a obojí může přijít v nejméně vhodnou chvíli. Bohužel. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)