Neklid

Je na prvý pohľad zrejmé, že Gus Van Sant čerpal inšpiráciu zo staršej klasiky Harold a Maude. Nemám rada vykrádanie, ani ak sa jedná o filmové umenie, takže som sa na film dívala pomerne skepticky a pôvodne som sa ho chystala v komentári rozniesť na kopytách. Musím priznať, že som sa však doň ponorila hlbšie, než som čakala a príbeh ma dostal. Predpokladám, že bol mienený, ako oslava lásky a skutočnosti, že si človek má vážiť toho, čo sa mu dostáva, lebo život je prikrátky a každá chvíľa s milovaným príliš vzácna a pomíňajúca. Hodnotím teda skoro plným počtom, pretože toto všetko sú nevyvrátiteľné fakty. (04.08.2013)

Tak tedy uznávaný Gus Van Sant.Abych pravdu řekla tento film mě nenadchl,nepoznamenal,nedojmul a ani mi nic zváštního nedal.Celou dobu se člověk dívá na zvlástní módní kreace jakési nemocné krátkovlasé nehezké slečny,která má nádor na mozku.Úchylka mladého Enocha(dalo by se říct jinocha,který je jediným důvodem proč jsem to nevypla)chodit na pohřby jenom proto,že se nemohl rozloučit se svými rodiči a pak rychle zmizet a hrát si v pokoji lodě s duchem??-to je případ na psychiatrii.Nelíbí se mi jakási nadnesená myšlenka,že tenhle film je snad něco zvláštního a romantického.Hezkého na tom bylo jedině to,že již zmíněná nehezká slečna neumřela sama a nepolíbená,pár pěkných songů,kecy o ptácích a dobře vyzerající jinoch Enoch(Henry Lee Hopper). (23.07.2012)

Když si chlapík, kterému se zabili rodiče v autě pořídí za kamaráda ducha pilota kamikadze z roku 1941, řeknu si- nějak se s tím holt srovnat musí. Když si k tomu ještě narazí holku s rakovinou, který zbývají tři měsíce, to už je trochu ostřejší. Celkově velmi podivný a introvertní příběh, u něhož si asi každý musí všechno doplnit sám, jelikož základní osnova je velice prostinká a nepochybuji o tom, že většinu lidí bude dost nudit. Já s tím tedy statečně zápasil téměř celý film. Nakonec jsem to ale dotáhl do konce, neusnul a uznal, že 60% si film zaslouží. (02.11.2012)

Nedokážu si pomoct, ale kdybych předem věděl, do čeho jdu, tak bych do toho nešel. Neměl jsem nervy to sledovat celé, obecně zrovna filmy o nemocných a umírajících, kterak stačí poblbnout okolí hlavu a pak si prostě umřou, nějak příliš nevyhledávám. Jedna je smířená smrtelně nemocná, druhý je mladík zralý na psychiatra. Oba vědí, co toho druhého i je samotné čeká a diváku, ty teskni, dojímej se a plač. ~ Prd. Cílené citové ždímačky, stavějící na budování vztahu a smrti jedné z postav, nežeru. ~ Jedna * za Miu na jaře a v létě, druhá za Miu na podzim a v zimě. (29.01.2012)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)