Velmistr

Vizuálně krásné, boje zde jsou zajímavé a myslím, že se film docela drží i skutečnosti, i když tedy všechno stylizuje. Tohle je film, který si skutečně nejvíce užijí ti, co vyznávají život na asijský způsob a milují filmy o bojovém umění. Tohle je skutečně o umění a je to tak i podáno. Krásné souboje, ale není to tak živelné. Přece hlavně šlo o vizuální dojmy a o to, jestli oceníte hloubku, která se v životě toho, kdo praktikuje bojové umění, nachází. (19.05.2014)

Kar-wai Wong je vizuálně velmi poetický a chvílemi dokáže navodit krásně nostalgickou atmosféru, nicméně trochu pokulhává jako vypravěč. Je tu sice dost k-f soubojů v dešti, zpomalené kapky atd. (jinými slovy spoustu kýče), a zenových mouder o listí, stromech, životě a lásce, ale abych byl upřímný, žádná z postav (a že jich tam bylo) mi nedávala příliš smysl a nedokázala mě zaujmout, vlastně mi ani nebylo celý film jasné, co a koho vlastně KWW vypráví, jestli nějakou z postav nebo jen plynutí času. V posledních minutách filmu se z ničeho nic vynořila od nikud jakási romantika a snažila se ještě na poslední chvíli vypumpovat divákům ze srdíčka trochu emocí. I přesto, že tu grandmaster imp dostává hodně prostoru, zdálo se mi, že byl převážně pasivním účastníkem, v podstatě se do ničeho příliš neplete, spíš nechává události plynout kolem a na zvávěr se zdá být tak trochu tesklivým duchem minulosti. Abych řekl pravdu, Wongův vizuální styl mně příjde chvílemi zbytečně přeplácaný, stále nějaký odraz v kaluži apod., nicméně celá ta sekvence čekání a následného souboje na vlakovém nádraží (hlavně to čekání a plynutí času) byla dle mého soudu sama o sobě skutečným uměleckým dílem. (24.03.2013)

Grandmaster kolem mne proběhl rychlostí hlemýždě zahradního a já téměř neměl čas odvrátit oči od zdi a stropu a se zatajeným dechem a mohutným srkáním jsem dopil poslední zbytky nealkoholických nápojů, které jsem při sledování tohohle opusu usilovně hledal po celém domě, protože při takové spoustě dialogů i monologů jednomu vyschne v hrdle. Alkoholické nápoje jsem záměrně vynechal, protože vím, že s nimi jsem daleko odvážnější a má ruka už by dávno sáhla po ovladači nebo spící manželce a já bych byl ochuzen o tento ukrutný umělecký zážitek. Po skončení filmu jsem zůstal zcela konsternován, šel jsem se tiše vymočit a neméně tiše jsem usnul a nic se mi nezdálo.... Teď po několika dnech jsem konečně schopen napsat k tomuto nevšednímu filmu svůj komentář: To zas byla nudná volovina. (06.10.2013)

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo. (01.07.2013)

Fenomenalne nasnimane souboje a snaha o komplexnější a lyričtější pojetí příběhu, kde tentokrát Ip man hraje pouze druhé housle. Pokud chcete klasičtější formu, je vhodnější sáhnout po Ip manovi, který mě osobně sednul daleko více. Velmistrovi však nelze upřít fakt, že po stránce audiovizuální i po stránce choreografické se jedná o naprostou špičku. (04.07.2013)