Cesty větru

Starec a chlapec putujú po Kolumbii, stretávajú kultúrne zvyklosti krajiny a podfarbujú ich tónmi harmoniky, prípadne bubnu. Tichý, meditatívny film spaghetty tempa, nasnímaný intuitívnou širokouhlou kamerou. Zopár zapamätania hodných, nikde inde nevidených scén (harmonikový súboj v ringu, mačetový duel na mostíku, pokrstenie jaštericou). Komu je kolumbijská atmosféra blízka, ako je mne blízky Tibet (Himaláj - Karavana), veselo si môže pridať i tú poslednú hviezdičku. (27.02.2010)

clovek vie ze sa pozera na artovy film hned na zaciatku ked nam reziser ponuka monoho zaberov bez pohybu kamery, minimom dialogov a zadumanych pohladov hlavnych postav do dialky, pricom sa ich hlavou honia myslienky nad zmyslom zivota. ja som si pribeh celkom uzil i ked historia Vallenata (hudby spataj so severom Kolumbie) ma prilis nezaujima (moja manzelka mi povedala, ze kazde meno ktore zaznie vo filme patri k legendam tohto stylu hudby v kolumbii). este nastastie ze Kolumbia je krasna krajina tak je sa stale na nieco pozerat i vdaka vynikajucej kamere, ktora dodava urcitu mysticku atmosferu (nie nepodobnu ake maju diela od Gabriela Garcia Marqueza) pritomnu v harmonikovom duely ci v krste krvou z jasterice pripominajucu magicky realizmus. skoda ze scenar je prilis prazdny a film sa opiera hlavne o atmosferu viac ako o nejaky dej a ja som sa ku koncu neubranil nude. i tak stale ide o najkrajsie vyzerajuci kolumbijsky film aky som zatial videl... (26.03.2013)

Takovy Nohavica by musel byt z tohoto filmu uneseny.-). Pout severni Kolumbii na oslovi za ucelem vraceni stare harmoniky... Scenar na prvni pohled nijak zajimavy je doplneny mistnimi zvyky, lokalni hudbou na harmoniku ci bubny a nadhernou prirodou, kterou libiva kamera jeste podtrhla. Pomalejsi tempo jen dodava daleke ceste vzdalenost a atmosfere jistou mysticnost. (04.04.2018)

Od snímku devětadvacetiletého scénáristy a režiséra Cira Guerry nečekejte akční podívanou plnou vybroušených dialogů s matematicky vykonstruovanou pointou, Cesty větru vynikají především vizuálně, a máte-li cit pro jihoamerický folk, pak i hudebně. Nekonečně dlouhé záběry bez střihu vypovídají o zemi a jejích lidech více než tisíce slov, překrásná kolumbijská scenérie zachycená kamerou Paula Andrése Péreze (filmovalo se na osmi desítkách míst severní Kolumbie) je tou nejlepší pozvánkou k prázdninové návštěvě.__Ovšem POMO se mýlí, opravdu to (ani podle originální synopse) není Argentina. (26.02.2010)

Postarší muž a mladý chlapec. Ignácio a Fermín, tohle jsou hrdinové našeho příběhu. Příběhu o jedné tajuplné harmonice, na kterou skoro nikdo neumí hrát a její strastiplné cestě k původnímu majiteli. Nádherné přírodní scenérie a velmi originální hudba, to jsou určitě dva největší klady tohoto velmi zajímavého filmu, který i přes svou delší stopáž, uteče jako voda. (20.07.2014)