Tomoshibi

Klasický romantický koncept "ona miluje jeho, on miluje jinou" je zde rozvedený na motivu stalkingu. Vyprávění o mladé knihovnici, která kvůli tomu, aby mohla být objektu svého srdce co nejblíže, vystrnadí z okolních bytů v činžáku jeho sousedy. Přes stěny sousedící s jeho příbytkem prožívá svou vysněnou romanci do doby, než se objeví jiná žena. "Tomošibi" (Světlo) je principielně erotický film pojatý s uměleckými ambicemi. Vyprávění rozvádí téma neschopnosti lidské komunikace v moderním velkoměstě. Své postavy umisťuje do dlouhých statických záběrů, zpravidla velkých celků, které zdůrazňují jejich osamocenost. Film mladé režisérky připomíná stylově díla Takešiho Kitana, neboť také omezuje dialogy na minimum a naopak nechává vyjadřování významů cele na skladbě, která podobně jako komiksové stripy staví na kontrapunktu. "Tomošibi" lze také chápat jako antitezi pinku filmů (ačkoli to není pinku, protože film byl natáčen na digitální kameru): Druhou nejdůležitější ženskou postavu ztvárnila pinku hvězdička Sora Aoi a dramaturgie dodržuje charakteristický prvek pinku produkcí, tedy požadované minimum tří sexuálních scén za film. Ty jsou však ztvárněné striktně nevzrušivě. Film náleží do série erotických filmů nazvané Eros Bancho a organizované Tokijskou filmovou školou. Tyto nezávisle produkované autorské debuty záměrně svou dramaturgií připomínají pinku filmy - také obsahují nahotu a tři sexuální scény, ale natáčejí se na digitální kamery a mají oproti pinku desetinový rozpočet (300.000 jenů). (14.10.2009)