Zrození legendy

Slušný snímek o stylu "Drunken Fist", ve kterém se objevuje řada znamých jmen (Yeoh, Carradine, Chou). Hlavní hrdina v podání Vincenta Zhao a jeho krásné manželky Zhou Xun nemá větší chybu, záporák je také kvalitní. Problém mám ale s většinou CGI efektů, které jsou někdy hodně laciné (např. detaily při souboji s Bohem Wushu či let ptáka). Další výtku mám k příběhu, neboť sem čekal, že závěr filmu bude právě o jejich souboji, ale nakonec to skončilo bitkou v aréně s přerostlými cizinci a Carradinem, ne že bych se nebavil, ale vadilo mi to. Celkově dobrý snímek, který vnáší i zajímavé prvky (jako např. s Bohem Wushu), poskytuje dobrou zábavu a mojí oblíbenkyni Zhou Xun, ale v porovnání životopisu slavných legend bojových umění je film s Jetem-Li, Fearless, úplně někde jinde. Dobrá zábava, a proto i dobré hodnocení. 55 % (08.05.2011)

Obžérsky opulentní spektákl jakoby představoval tři filmy scuknuté do jednoho. Pomyslně lze takto film přirovnat k amerického sestřihu "Shogun Assassin", kde z původních dvou filmů byly vynechány dějové pasáže a naopak zachovány veškeré souboje, což ve výsledku dávalo vágně propojenou koláž atrakcí. Stejně tak zde v každé třetině filmu diváci dostanou stejnou porci soubojů jako v jiných hongkongských/čínských celovečerních bojových filmech posledních let. Co do příběhu je "True Legend" na první pohled hloupoučká fantasy oslavující patriarchální hodnoty, ale z hlediska bojových scén představuje vrchol soudobých wire-fu filmů. Yuen má ohromný cit pro tempo a to, co bude fungovat na kameru, takže díky tomu spektakulární bitky nepůsobí uměle a nezáživně jako v jiných dráty prošpikovaných eskapádách typu tristního "Fatal Move". Snímek sice v kontextu dnešních trendů vyznívá jako absurdita, ale na druhou stranu se ani nesnaží jít stejnou cestou. Naopak se obrací k tradici efektně akrobatických fantaskních báchorek jako "Evil Cult" či "A Warriors Tragedy". Právě v tom spočívá jeho osobitost a přitažlivost. Navíc lze zdejší míru schematičnosti, která dosahuje až karikaturní rozměry, chápat jako nadsazenou reflexi zákonitostí bojových filmů. Ostatně ne náhodou je film pojatý jako kapitola z fiktivní knihy Letopisy o mistrech bojových umění a pojednává o údajném zakladateli stylu opilá pěst. V tomto ohledu pak i vyprávění dává smysl jako skrumáž všech nabízejících se klišé z životopisů velkých bojovníků - od historického rámce, přes tréninkové montáže až po boj proti monstrózně gigantickým cizincům. (11.11.2010)

Scénář jak od Tsui Harka (toho novodobého), digitální (dokonce 3D) guláš jak ve Storm Riders a snaha něco sdělit prostřednictvím na sebe vršených akčních scén, které jsou tu bez ladu a skladu poskládány tak hustě, až vás začnou otravovat. Upřímně, hrdinové stráví ve vzduchu víc času než na zemi a běžná konverzace tu nemá místo - buď se tu řve (před bojem) nebo heká (při boji). Vysoký podíl bojových pasáží ale zachraňuje Pingovi alespoň trochu krk. Osobně mám pocit, že by v momentální formě neurežíroval ani reklamu na žužu, ale cit pro choreografii mu zůstal a pár dobrých nápadů se taky najde (brnění našité přímo do těla). Věčná škoda, že těch špatných je o tolik víc a někdo je do scénáře pouští pod tlakem. Jsou to vlastně tři braky v jednom, navzájem se překřikující a hlásící se o slovo... příběh o pomstě, národní hrdosti a mravní čistotě, přičemž všechny složky se snaží mít svůj vlastní dějový oblouk, skřípavě narážejíc do těch ostatních. S ovladačem v ruce je to hezká procházka po spíše čínských než hongkongských filmových dějinách, okořeněná úchvatným comebackem Chiu Man Cheuka... ale jako epický celovečerák? Dokonalý overkill, který chce mít od všeho trochu jako děcko při první návštěvě cukrárny. Záleží jen na vás, kolik sladkého snesete. (11.05.2010)

"Vždy jsi hledal důstojného protivníka !! A teď máš dva, Jüana a sebe.." Hravě bizarní a nesmírně sebe(a zejména žánru)reflexivní hybrid představující dlouho očekávaný režisérský návrat mistra hongkongské akční choreografie Yuena Woo Pinga, který proslul svojí prací na bojových sekvencích přelomových filmů jako Tygr a drak, trilogie Matrix či obou dílů Tarantinova eposu Kill Bill, snad ani nesměl zklamat.. Jakkoli Yuenův nový film lze skutečně vnímat pouze jako schematickou nesoudržnou pastiš či zjevnou poctu, v níž Yuen jen spojuje motivy proslulých filmů své předchozí kariéry s prvky, které charakterizují soudobou hongkongskou produkci, když svoji na první pohled absurdní fantasy dělí Yuen na epizody, které vyzdvihují a adorují vždy určitý z ikonických prvků hongkongských bojových filmů, kdy v první části na diváka čekají davové bojové sekvence za výrazného užití drátů, jako například ve snímku Tygr a drak, v dalších opilé kung-fu ala legendární Mistrův syn, jenž proslavil jedninečného Jackieho Chana, digitálními efekty dotvářené souboje, jako vystřižené z hitů jako Kung-fu mela či již zmiňovaný Matrix, či třeba arénový střet s hromotluky ze Západu ve stylu Ip Man 2.. (15.09.2013)