Suspiria

Tak skôr ako pocta originálu je nová Suspiria skôr poctou sedemdesiatkovej angažovanej tvorbe R. W. Fassbindera či Marie-Straubovej. Až by som tejto Suspirii dal názov Nemecko v zime, ako odkaz na poviedkový film Nemecko na jeseň. Vážne úplne odlišné, než barokový Argento a studené a chladné ako, no Nemecko v zime. Suspiria ale nejde vôbec divákovi vopred, áno, ukazuje mu nádherne komponované zábery, úžasné rapidmontáže, paralelný strih, ale zápletka je komplikovaná a počas tej dvaapolhodiny sa toho povie a ukáže skutočne veľa a záver veci ešte viac skomplikuje. Takže bacha, kto si to chce pozrieť, či fanúšik artu, alebo hororových lacných remakeov. No mne z toho vyplynulo najmä to, že Nemecko to počas minulého storočia nemalo vôbec jednoduché, a to dokonca ani v tých sedemdesiatkach. Všetky herečky ma presvedčili, po dvoch filmoch s Dakotou v jeden deň som ju začal mať vážne rád. (25.05.2020)

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

Nodoprdele, to je vrstev. Původní dějově poměrně jednoduchou hororovou báchorku Kajganich s Guadaninem rozšiřují doleva, doprava, nahoru, dolu, a ještě ji obrací vzhůru nohama. Takže z příběhu o tom, jak nebohá studentka zjistí, že její baletní akademii ovládá čarodějnický klan, je najednou politicko-filosofické zamyšlení nad lidskými dějinami. Ty jsou tu nazírány jako kolotoč bojů o moc, hnaný falešnými božstvy a manipulativními ideologiemi, které "okouzlují" své stoupence. Hlavním motivem je pak patrně zneužívání moci, to se prolíná hned do několika dějových zákrutů, přičemž umístění do rozděleného Berlína taky není jen tak náhodné. Vina zkorumpovaného patriarchátu versus ženská síla, to je pak další vrstva prozkoumávaná zprava zleva. To jde tak daleko, že dokonce jediná důležitá mužská postava, která se snaží být "hodná", nese vinu hned na několika frontách. A všichni navíc víme, kdo onu postavu hraje... /// Takhle, nejsem si úplně jistej, po první projekci bez českého překladu, jestli do sebe všechny ty naťuknuté motivy úplně stoprocentně zapadají. Ale rozhodně mě baví se v nich pitvat. Formálně je pak nová Suspiria snad ještě lepší, než jsem čekal, taneční a snové scény naprosto boží, intenzivní, atmosféra dokonalá. Ve finále myšlenky trochu převáží nad hororem (přes všechno to uvažování, co se zrovna sakra děje, se není čas bát), což je pro mě trochu škoda, ale přežiju to. Za mne zatím 9/10, ale určitě to chci vidět znova - může to povyskočit, ale i spadnout. (15.01.2019)

Naprostý opak současných trendů na poli hororů. Film, který formálně neodlišuje vědomí od podvědomí, hlasy znějí buď šeptem nebo z dálky, zdi mluví a zrcadla se dívají. Horor, který začíná umíráním a končí usmířením. Je třeba více projekcí, abych byl schopný trocha nadhledu a nějakého rozplétání. Takto na jednu stranu mě šepotavost a neměnné tempo Suspirie často ubíraly na pozornosti, což možná dost odvádělo zrak od toho, že film není kdovíjak dobře sestříhaný a Dakota Johnson je pořád herecký střevo. Nicméně nová Suspiria je film, který je výraznější a lepší den po projekci než během ní. A to je jedna ze zásadních a přesto vzácných vlastností hororu. EDIT 2023: Kecy prdy vomáčka, remake Suspirie je v každém aspektu ultimátním hororovým dílem, historickým komentářem i smířlivým příběhem o ztracené lásce. To vše v neuvěřitelným způsobem inscenovaných scénách. Celý ten film je tanec a Guadaghnino je Kubrick naší doby. Prove me wrong or so long. (06.05.2019)

No do prdele. Nemáme tu originál a nějakou snahu o remake. Máme tu dva výborné, v podstatě samostatné variace na dané téma, kdy se jedno nepokouší připodobnit druhému. Naprosto skvělé herecké obsazení, v němž se stírá cokoliv, co by se dalo nazvat hlavní postava, protože v každém daném okamžiku filmu do popředí vystupuje jiná postava a chvíli ho táhne, aby štafetu předala dál. Parádní dobové usazení a propojení. Tohle jsem opravdu nečekal. Čarodějnice rules! (29.01.2021)