Suspiria

Tak skôr ako pocta originálu je nová Suspiria skôr poctou sedemdesiatkovej angažovanej tvorbe R. W. Fassbindera či Marie-Straubovej. Až by som tejto Suspirii dal názov Nemecko v zime, ako odkaz na poviedkový film Nemecko na jeseň. Vážne úplne odlišné, než barokový Argento a studené a chladné ako, no Nemecko v zime. Suspiria ale nejde vôbec divákovi vopred, áno, ukazuje mu nádherne komponované zábery, úžasné rapidmontáže, paralelný strih, ale zápletka je komplikovaná a počas tej dvaapolhodiny sa toho povie a ukáže skutočne veľa a záver veci ešte viac skomplikuje. Takže bacha, kto si to chce pozrieť, či fanúšik artu, alebo hororových lacných remakeov. No mne z toho vyplynulo najmä to, že Nemecko to počas minulého storočia nemalo vôbec jednoduché, a to dokonca ani v tých sedemdesiatkach. Všetky herečky ma presvedčili, po dvoch filmoch s Dakotou v jeden deň som ju začal mať vážne rád. (25.05.2020)

Z původního hororového příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami. (05.10.2018)

Mukdeeprom za kamerou dělá divy, každý jeho nájezd kamery a zrychlený close-up působí mrazivě agresivně a napomáhá budovat zlověstný feeling (společně s povedenou hudbou). Oproti tomu musím zmínit opravdu chaotický střih, který je značný už v první scéně a dost ruší (režisérův dvorní střihač Walter Fasano spolupracoval s Dariem Argentem na jeho příšerné Matce slz, takže asi tak). Nicméně pár slov ke scenáři - Luca Guadagnino s Davidem Kajganichem se snaží rozšířit mytologii původního filmu o historicko-politický kontext, nutno říci, že na úkor hororové atmosféry a napětí. Baader-Meinhof, holokaust, Terezín - je tohle opravdu to, co jsme v nové Suspirii potřebovali a chtěli vidět? Prakticky celá dějová linie okolo Dr. Klemperera (a tato linie zabírá polovinu celé stopáže) mi připadala jako značně strojená a nadbytečná. Nemluvě o tom, že herecké obsazení postavy doktora je neskutečně kýčovité a pro diváka distraktivní. Před hereckým výkonem Tildy Swinton ovšem smekám, ona si opravdu strhává celý film pro sebe. Jsem pojetím tohoto snímku dost zmaten, celé mi to přišlo méně zajímavé a překvapivé, než jsem si přál a očekával. Druhé zhlédnutí bude časem možná ku prospěchu, pro dnešek ovšem vcelku zklamání. [Sitges 2018] (05.10.2018)

Nodoprdele, to je vrstev. Původní dějově poměrně jednoduchou hororovou báchorku Kajganich s Guadaninem rozšiřují doleva, doprava, nahoru, dolu, a ještě ji obrací vzhůru nohama. Takže z příběhu o tom, jak nebohá studentka zjistí, že její baletní akademii ovládá čarodějnický klan, je najednou politicko-filosofické zamyšlení nad lidskými dějinami. Ty jsou tu nazírány jako kolotoč bojů o moc, hnaný falešnými božstvy a manipulativními ideologiemi, které "okouzlují" své stoupence. Hlavním motivem je pak patrně zneužívání moci, to se prolíná hned do několika dějových zákrutů, přičemž umístění do rozděleného Berlína taky není jen tak náhodné. Vina zkorumpovaného patriarchátu versus ženská síla, to je pak další vrstva prozkoumávaná zprava zleva. To jde tak daleko, že dokonce jediná důležitá mužská postava, která se snaží být "hodná", nese vinu hned na několika frontách. A všichni navíc víme, kdo onu postavu hraje... /// Takhle, nejsem si úplně jistej, po první projekci bez českého překladu, jestli do sebe všechny ty naťuknuté motivy úplně stoprocentně zapadají. Ale rozhodně mě baví se v nich pitvat. Formálně je pak nová Suspiria snad ještě lepší, než jsem čekal, taneční a snové scény naprosto boží, intenzivní, atmosféra dokonalá. Ve finále myšlenky trochu převáží nad hororem (přes všechno to uvažování, co se zrovna sakra děje, se není čas bát), což je pro mě trochu škoda, ale přežiju to. Za mne zatím 9/10, ale určitě to chci vidět znova - může to povyskočit, ale i spadnout. (15.01.2019)

Artový režisér a remake kultovního hororu ze 70. let. Zní to šíleně a fantasticky zároveň, výsledkem však naštěstí rozhodně není zbytečná (doslovná) předělávka. Vlastně mám pocit, že Guadagnino a Kajganich mají z Argentova originálu podobné dojmy jako já - líbí se jim látka a některé její stěžejní aspekty, nikoli však její (dosti laciné/béčkové) zpracování. A tak si napsali a natočili svoji vlastní vizi téhož tématu, která se, mimo jiné, snaží okázale překročit rámec "pouhého" čarodějnického/okultního hororu (pravidelné narážky na RAF, reálie rozděleného Německa 70. let, druhou světovou válku apod.). Ústřední zápletka zůstává stejná, její vyústění je ale zcela jiné (a dle mého o dost lepší) - vizuálně velice silná finální scéna je pro mě takřka dokonalou esencí ryzího hororu. Tam se Guadagnino skutečně utrhl ze řetězu a předvedl, že v jádru asi nebude žádný akademický suchar, jenž touží akorát sbírat (nejen) festivalové ceny... Nová Suspiria je dlouhá, pomalá a velmi ambiciózní (kromě jedné pofidérní "masky" je filmařsky na hodně vysoké úrovni). Od většiny hororů se zcela záměrně liší, přesto/proto se řadí k nejzajímavějším (a asi i nejlepším) žánrovým kouskům za poslední roky. Btw snové (skoro lynchovské) výjevy a často diskutovaný "breakdance" jsou vážně boží, i když na nich film určitě nestojí. 80 % (05.02.2019)