Ďábel

Lži, které si nalháváme sami sobě nás vedou k NĚMU...... Ďábel se s tím nesere (je to ďábel..). Narve 5 lidí do výtahu a nechá nás přemýšlet, jestli je kravaťák, černoch, baba seniorka, týpek z armády či vyzývavá holčina. A jelikož je to ten správný tým (Ďábel se neplete!) můžeme si tak akorát přát, aby to takhle fungovalo doopravdy. Ale jinak to zase taková bomba není. Jistou zajímavost přinášejí lekačky, výtahová paranoia a čekání na NĚHO, ale že bych to musel vidět dvakrát...? A teď, když víte kdo jsem, jste připravení, až na vás bude řada? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Z ničeho nic mi začal padat chleba namazanou stranou k zemi. 2.) Ďábla není nikdy dost. 3.) Mám rád filmy, který trvají 75 minut. 4.) Dneska určitě neumřu! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.12.2010)

Vo filme sa sice pracuje so znamymi proprietami, avsak umne. I ked priznavam, ze viac ako horor je film v mojich ociach thrillerom, t.j. pocit strachu sa nedostavil, ale pocit napatia, nervozity bol pritomny takmer neustale. Predovsetkym vdaka vybornej hudbe, nachadzajucej inspiraciu v Herrmannovi, prip. obcas aj v Goldsmithovi (Omen) ako aj faktu, ze vsetci do jedneho neznami (a vdaka scenaru aj nesympaticki) herci stazovali presne urcenie poradia "vybijanej" ich zivotov. Inak v mojich ociach prave vztah horor - napatie robi odpoved na otazku "do akej miery je nazov filmu (ne)umyselne spoileroidny" znacne relativnu. Mat film iny nazov, a ak by vdaka tomu jednou z point filmu mala byt skrz pribeh snaha o odhalenie totoznosti "vraha", tak je film vacsinou odpisany ako totalne neoriginalny, s blbou pointou. Ovsem z pozicie "umyselneho" nasadenia tohto nazvu s cielom odstranit liniu patrania "kto je vrahom", ostal pre mna ako divaka vacsi priestor prave na uvedomovanie si tych momentov dobre budujuceho napatia (nie strachu) i vdaka osvedcenym postupom. Zaroven aj posunuta pointa filmu nevyzera po kratkom uvazovani az tak "na odpis". Inymi slovami, zvoleny nazov mi umoznil sustredit sa na ine aspekty filmu, ktore som si nasledne nalezite vychutnal. (11.11.2010)

Ďábel určitě nepředstavuje nějaký průšvih a dá se dokonce označit v rámci svého žánru za slušný nadprůměr. Tady je ale nutné zdůraznit, že horor je už dlouho žánr lidové zábavy, který z podstatné části tvoří ultralevné mizerné videoprodukce a poloamatérské pokusy nejrůznějších snaživců, takže průměr je oproti jiným žánrům z hlediska filmařských kvalit někde jinde. Základní zápletka celkem funguje, pokud ovšem velkoryse přehlédneme jeden zásadní logický zkrat, na kterém je vlastně příběh postavený, a pak pár menších logických kotrmelců. Jenže kdybychom byli takhle úzkoprsí u každého hororu, co by nám nakonec z žánru zůstalo? Díky zvukům a střihu se daří místy dokonce navazovat slušnou atmosféru. Celý film ale trpí tím, že se vydává jiným směrem než divák očekává. Ono to vyvolává představu komorního psychohororu, kde v klaustrofobické atmosféře výtahové kabiny, odkud není úniku, začne postupně pasažérům docházet, že jeden z nich není tím, za koho se vydává, a začne paranoidní vzájemné obviňování a pomalu se stupňující signály neodvratného konce. Jenže film se vyvíjí jinak a rozehrává jinou, ne tak účinnou, hru. Jestli ďábel přišel na svět kvůli takovéhle akci, pak je to trestuhodné plýtvání jeho talentem, protože podobný efekt by odvedl i démon třetí kategorie někde z pekelného suterénu. Celkově je to béčko s průměrnými hereckými výkony a s nevyužitým potenciálem. Přesto se třemi hvězdičkami nemám nejmenší problém. Celkový dojem: 55 %. (03.12.2010)

Zlo neprochází kolem nás, ale vždy skrze nás aneb ďábel schizofrenní a klaustrofobický... Jedna věc platí u M. Night Shyamalana s čím dál tím zarputilejší platností - on vždycky vypráví příběh v příběhu, tak, aby plnně obhájil motiv a zároveň přichystal půdu pro šokující pointu. Devil má v poměru k sympatické stopáži takřka pekelné tempo, přímočaře pulzuje, mlží a mate, to vše v precizní obrazové kvalitě s bezmála spektakulární kamerou. Postupem času samotné vyprávění funguje na principu jakéhosi podmíněného Pavlovova reflexu (zla), kdy tma předznamenává další level. Ovšem psychotizující hudební doprovod Fernanda Velázqueze je pro mě bohužel tím posledním, co můžu jednoznačně pochválit. John Erick Dowdle podal přepointovaně vypointovaný scénář tak, jak soudobé digitalizované strašení předepisuje - tj. pár působivých okamžiků, spontánní atmosféra, ale suše sterilní zpětná (filmová) vazba navíc se spoustou prakticky nefunkčních, divných postav. Díky tomu je Devil stravitelnou moralitou, pohádkou (ukřižovanou) vzhůru nohama i slušný hi-tech průměr, co tak úplně nen(ab)udí. [final rate: 65%] (09.03.2011)

Neoriginální horor se slušným potenciálem, který však tvůrci roztrhali na cáry. Do pusy si kadí už samotné pojetí látky - slovo Ďábel nám vnucuje název, vnucuje nám ho věřící sekuriťák, vnucují nám ho i jisté hororové momenty. Pět lidí ve výtahu + Ďábel. Problém je, že příběh na pětici v zaseknuté kabině solidně kašle a věnuje se radši nepřesvědčivým dohadům okolo, což filmu typu "skupinka lidí - hádej kdo je vrah" zrovna dvakrát neprospívá. Nakonec však stejně zjistíte, že je to jedno, protože děj obsahuje tuny znásilněné logiky a neuspokojivé rozuzlení, korunované nesympatickým a nepříliš dobře hrajícím obsazením. Chování a dialogy jsou jakékoliv, jen ne věrohodné. Mezi klady patří určitě hudba a několik dobrých nápadů, líbilo se mi i objasňování identity jednotlivců ve výtahu. ----- Na závěr několik SPOILERujících bullshitů: Proč se ďábel vybavuje s posledním přeživším, když všechny předchozí beze slova zabil? Na základě čeho si tohoto vyvoleného vybral? Proč se skupinka nezkusí důrazněji dostat na střechu výtahu, ačkoliv ví, že tam někdo spadl a později rovněž ví, že má patrně vysílačku? Proč se uvnitř v tak vypjaté situaci pohybuje jen jeden policajt? (16.03.2011)