Dítě Bridget Jonesové

Co si budeme nalhávat, Renée, už to prostě nefunguje. To kouzlo z prvního dílu je nenávratně pryč a zbyla jen velmi průměrná nostalgie, která moc nebaví a ke konci mně přišla už úplně zbytečná. Pár úsměvných okamžiků (scéna s Edem je vynikající), nějaké to trapné plácnutí a pak už jen čekání na konec. A čas už taky nezastavíš, že? To dítě to bych ještě bral, i když Tvá tvář už zdaleka není jak dřív, ale budiž, stává se to. Ale další pokračování? To už raději ne. Možná s jiným příběhem a jinou herečkou, ale s Tebou?. Nechtěl bych se někdy do budoucna dožít třeba vnoučat Bridget Jonesové. To už bych asi vážně nedal… (29.11.2016)

Co udělá každý správný superhrdina, když se mu blíží konec trvanlivosti? Udělá dítě a show must go on! To pochopila Renča velice správně, až teda na to, že není superhrdina a že chudák dítě by v jejím současném stavu vypadalo jako plastová mísa na botox. Pak tam prosím vás měl hrát ještě Colin Firth, toho jsem ale taky nepoznal... Jinak to překvapivě bylo přijatelné natolik, abych v letním kině vydržel i přesto, že jsem poslední půlhodinu kvůli prasácké kose musel dělat dřepy. P.S.: Bláto na festivalech skutečně sbližuje. Minimálně s prodejci holinek. (06.08.2017)

Začněme tím, co tenhle film není. Tenhle film není chytrý. Na druhou stranu je natolik chytrý, že se nesnaží si na chytrý film hrát. Na co Dítě Bridget Jonesové (film) sází, je humor, absurditou a za vlasy přitaženou naivitou na úrovní němé grotesky, která si podává ruku s vtipy z mateřské školy. Jenže, a to je podstatné, jako se smějeme hloupým vtípkům špatně deklamovaným líbezným pacholátkem a jako se smějeme tomu, že "ten tlustej chlap zas spadl, když ho praštili žebříkem do hlavy", smějeme se i tomu, když Bridget v jehlových podpatcích zamíří na festivalové louce do blátivé zóny a tam se podle očekávání rozmázne jak žába (všimli jste si, jak hluboko do bahna musela zalézt, aby tam sebou konečně švihla?).. Film postrádá varování ´nezkoušejte ve vlastním životě!´ Samozřejmě, že náhodný sex s chlapíkem na festivalu nebude začátek romantického vztahu s charismatickým milionářem. Samozřejmě, že pokud nevíte, kdo je ze dvou kandidátů otcem vašeho dítěte, nebudete mít dva nadšené adepty na otcovství, z nichž se stanou dobří přátelé, ale budete svobodnou matkou a na světě přibydou dva hodně nasraní zhrzení chlapíci. Opravdu nevěřte tomu, že by to prodýchali, tohle ustojí tak jeden ze sta a vy toho stého prostě statisticky vzato potkat ani nemůžete. Samozřejmě, že pokud jste ve správné fázi cyklu, uroníte u některých scén slzu, za kterou si už v tu chvíli budete připadat trochu trapně a o té čokoládě, co u toho v poklidu schroupete, budeme společně mlčet před celým světem. Samozřejmě, že pokud nejste žena, tento film se vám prakticky líbit ani nemůže. No a co? Zkrátka ne každý je cílovka pro všechno. Když jsem to nakousla - na co spoléhá dítě Bridget Jonesové jako metaforický reálný člověk? Na to, že když má blbou matku, předá mu přes geny a výchovou aspoň nějaký potenciál na to být snesitelným jedincem jeho otec. (30.01.2017)

Velmi milé překvapení! Návrat k tomu, co na prvním díle milujeme. Dokonce se nebojím napsat, že se třetí díl rovná prvnímu.. Je to samozřejmě neobjektivní blbost, jelikož jde o situaci, kdy hlavní postavy známe roky a máme k nim už vypěstovaný vztah. A rádi je zase vidíme. Každopádně perfektní zábava na sobotu, legrace až do slz. Líbilo! :-) (18.09.2016)

„Měníš katastrofy ve vítězství.“ Převážně úspěšný pokus natočit vkusnou romantickou komedii pro dospělé diváky, která dá zapomenout na otřesný druhý díl a zároveň vzpomenout na to nejlepší z žánrově sblížené produkce Working Title. Tvůrci se ovšem až příliš snaží naplnit velká očekávání, což se projevuje přemrštěnou stopáží (a z ní plynoucích potíží s tempem) a hraním na jistotu (např. efektní, ale ne moc efektivní zpomalené záběry nebo samoúčelné zapojování chytlavých popových písniček). Sledujeme v zásadě třetí variaci téhož příběhového vzorce, jehož naplňování je navzdory přidání nové neznámé (nenarozené dítě) od začátku do konce velmi předvídatelné. Film ovšem dokáže překvapit alespoň drobnostmi jako je vcelku věrohodné chování všech hlavních postav (Bridget konečně jedná v souladu se svým věkem), schopných reflektovat své idiotské chování (Jackova omluva za to, že lhal Markovi). Neporozumění dnešnímu světu internetových seznamek, fotografií koček připomínajících Hitlera, hipsterů a Pussy Riot sice není tak markantní jako ve filmech Marie Poledňákové, ale stejně je místy bolestivě znát, že tvůrci uvízli v jiné době a marně se snaží dohnat vlak. Nejlépe fungují časoprostorově univerzální vtipy na téma „muži vs. ženy“, z nichž si pro sebe většinu ukradla spolu-scenáristka Emma Thompson (skvělá hláška s porodem a hořící hospodou), na kterou si vzpomenete i pár dnů po projekci. Na nic moc dalšího zřejmě ne. 70% (16.09.2016)