Lesní duch

Minulost EVIL DEAD jako jedním z královských splatter hororů 80. let je nesmazatelná stopa hororového žánru. Alvarez dodržel všechna pravidla, pevně držel dějovou kostru a jeho rozsah zobrazeného násilí, krvavých scén a krvavých zranění (subžánr Gore). Při řezání ruky, jedna starší paní odešla z kina, není se čemu divit, některé scény jsou velmi intenzivní - velká škoda, že uříznutá ruka nezačala útočit jako ve Smrtelném zlu 2). Jen prvek humoru mi moc nesedl, v dramatičnosti a krutosti scén to malinko rozladí a nenechá diváka v napětí a zaraženého v sedačce. Závěr je perfektní a zvuk sirény je geniální tah, vytváří divákovi chaos a zaráží mu dech. Hlas démona v Mii je skvělý. Účinná a intenzivní krvavá lázeň. Cestou z kina domů pršelo, díky bohu, že ne krev. (14.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)

Už tu byly zbytečnější remaky, celkem chápu, že po festivalu raimiovského krvavého surrealismu a žánrové fantasmagorie, která vrcholila brilantně neurvalou a nonšalantně kempující Armádou temnot, chtěl Fede Alvarez jít svou cestou. V první polovině filmu se mu to díky hutné atmosféře a neurvalému gore násilí i celkem daří, jenže bez ironie se to utáhnout nedá, obzvlášť s tou erupcí klišé na konci. Nadsázka tomu chybí jako Ashovi ruka, krev stříká až do vedlejšího sálu, ale to se prostě časem zají. Když už nová verze přišla s "novým" příběhem, měla ho zkusit aspoň trochu vytěžit (motiv drogových halušek). Neudělala to, výsledek je sotva v lehkém nadprůměru. Tohle poskládání starých známých motivů prostě postrádá jakoukoli přidanou hodnotu krom nádherně hysterických bab. Jenže zatímco celý Evil Dead byl v jádru totálně misogynní trilogií, Alvarez to nakonec úplně zbytečně pokazil. Zakrvácený holky s motorovkou jsou cheesy, ale Ashe s brokárnou netrumfnou... (03.04.2013)

Zklamání úměrné očekáváním. A ty byly po oslavných zámořských recenzích zatraceně vysoko. Je fajn, že Alvarez umí podojit vizuál až na dřeň a že řezání, blití a chcaní je v jeho podání žaludek slabších jedinců svírající. Ale k čemu to je, když si panáček plete humus a nekonečné návaly gore za atmosféru, které se od prvních vteřin brutálně nedostává a ve spojení s regulérně idiotským scénářem bez nápadů tvoří jednu z nejútrpnějších devadesátiminutovek, co pamatuju za poslední půlrok. Prvních dvacet minut jsem jenom kroutil hlavou nad dialogovým zmarem (Diablo Cody, vážně?). Dalších dvacet jsem nevěřil demenci postav, které asi uvízly někde v polovině osmdesátek, a tak jednají jak podle učebnice "jak se nechat zabít v prvním Pátku třináctého". A zbytek filmu jsem bojoval s tendencí vytáhnout si bloček a odškrtávat jednotlivá scenáristická, vypravěčská a vizuální klišé, jichž je tenhle zmetek narvaný stejně jako nesympatickým hovězím, mezi kterým bolestivě chybí nějaký ten Ash a jeho "Groovy". Není divu, že atmosféru film nabere až v a po závěrečných titulcích a baví převážně jen tunou odkazů na Raimiho nepřekonatelný polo-amatérský debut. P.S.: Velkohubej slogan na plakátech je imho na žalobu za klamavou reklamu. (04.04.2013)

Jestli si dobře pamatuju, duch z lesa tu startoval na sedmdesáti procentech, po domácí předpremiéře padnul na padesát a teď se zvolna škrábe nad šedesát, kam patří. Podívejte, já nejsem Matty, abych se v tu rozplýval ve slohovém cvičení proč že mi tahle krvavá lázeň přišla průměrná. Mně naslibovali "nejblablabla film, jaký kdy blablabla", čili hororový masakr brutálním duchem, ke kterému si mám prý přinést kyblíček a ubrousek, no a ono ejhle - někde mezi vysílačem a přijímačem se něco podělalo. Zajímavý, že tu spousta lidí píše "na scénář sere pes, když to má atmosféru." No jo, jestli někomu nevadí nesmtelnej Lennon s kobercovkou, postavy, které skoro hodinu nevidíme, názorná ukázka vyproštění zpod auta mocným trhem anebo manuál k zacházení s motorovkou pro handicapované, a když navíc ve všech těch krvavých záplavách klišé cítí atmosféru temného lesa, tak to potom není co řešit. Chápu, že je to podruhé mlácená tatáž sláma, ale snad právě proto mě tyhle žně nechaly chladným. (07.04.2013)