Živí mrtví - Série 9

Když se řekne devátá řada The Walking Dead, tak jako bych pouze slyšel slovo "renesance". Protože tato série je vskutku renesancí pro tento seriál. Po konci 8. řady jsem byl rozpačitý, smutný a celkově divácky nenaplněný. Protože ta série stála jen na třech charakterech a to Carl, Negan a Rick. A to, nezlobte se na mě, prostě dostačující není. Takže na řadu devátou jsem čekal s menším strachem a otázkou, jestli to půjde k vrcholu či ještě víc dolů. Nakonec se vydařila první možnost, šlo to k vrcholu a onoho pomysleného vrcholu bylo dosaženo (jak u mě nadšením, tak u této řady kvalitou). Nikde jsem neviděl, že by se událo něco takového. Takový nárůst kvality je prostě a jasně ojedinělý a za těch 16 epizod to z lehkého nadprůměru rázem stouplo do řady hlavních tahounů dramatické tvorby, které můžeme na obrazovkách či internetových službách dostat. Jak bylo všude proklamováno před i během vysílaní, tak je to jednoznačně "A New Beginning", kde nás v tuto skutečnost utvrzuje už změna úvodních titulků, které si mě svým grafickým stylem naprosto omotaly kolem čehokoliv dle vašich přestav. Ale zároveň bych tuto sérii přirovnal k "A Way Back". A to hlavně ohledně práce s postavami, šokujícími scénami a scénářem celkově. Scénáristé vzali koule do jedné hrsti, jakoukoliv psací potřebu do druhé a napsali nám tak neskutečnou bombu, jejíž zničitelnost je mnohem větší než nějaké trapné atomovky. Tam kde se postavy v minulé sérii vůbec nevyvinuly, tak tady se vyvinuly dvakrát a s drivem, který by člověk dokonce v minulých dvou řadách pohledal. Asi nejlepším příkladem jest již mnou znovu milovaný Daryl. Ten v minulé sérii řekl asi tolik slov, kolik má Homer Simpson vlasů. V podstatě nic, jeho slovní zásoba stagnovala na chrčení a mručení, které bohužel u něj nefunguje jako u Toma Hardyho v Taboo. Ale tady byla řeč navrácena a to stejné platí pro jeho charakter a já byl štěstím na kolenou a znovu jsem prozřel, proč já ho měl tak rád. Do kolen mě dostal i příběh samotný, dva časové skoky mu jen prospěly a objevování, co je nového bylo v tomto případě nepopsatelně nádherné. Nějaké postavy odešly, nějaké v podstatě bez rozloučení, některé s fantastickým koncertem, kde každá tónina hrála s co nejhlasitější frekvencí na mé emoce. To samé je s počtem šokujících scén, jejichž načasování bylo neočekávané a o to víc zdrcující. I řada dalších postav dostali charakterový vývoj a pokaždé, když jsem viděl Negana, můj úsměv se rozšířil radostí, ale i vroucností jak jeho činů, tak jeho dialogů/monologů. Dostalo se nám i pocty poznat i postavy nové a žádná z nich nebyla zklamáním. A také přišla nová hrozba a nový záporák, který je stejně skvělý jako Negan, ale z úplně jiného pohledu a já byl už po několikáté v kolenou. Protože tohle je hrozba, které je radno se opravdu bát a naprosto pohřbila nějakého trapného Guvernéra. Ale to není z novinek všechno, řada skvělých věcí je minimální, ale přesto gurmánovi lahodící. Hodně se dostalo prostoru na detaily, takže třeba problém, který byl jen tak mimochodem zobrazen v polovině série byl poté zdrcující o řadu epizod později. Mezi novinky například patří i důraz na počasí, takže za bouře se na scénu dostala skvělá hororová atmosféra, která takhle silná nikdy nebyla, nu a když padly první sněhové vločky, tak nástup melancholie byl okamžitý a zase, ta atmosféra! Prostě, jasně, bez skrupulí, po skončení této série jsem už dávno nebyl na kolenou, válel jsme se po zemi blahem s opravdu vybraným mixem emocí, který mi vířil hlavou. Série desátá je v plném očekávání a do té doby, budu stále řvát blahem z toho, jak skvělý kus práce jak ze strany scénáristů, tak ze strany režiséru a hlavně i herců (pro ty všechna čest), to vlastně je. Posílám přes Atlantik jeden velký dík. (01.04.2019) (méně) (více)