Ryuuhei

Není pochyb, že Mr. Bean je a stále bude vrcholem komedie. Jsem velice zlomyslný člověk, tudíž mi humor nekorektně si utahující z mnohých vážných situací sedne jak krocan na hlavu. A to i přesto, že je typicky britský. S odstupem času si samozřejmě uvědomuju, že charakter Beana je vystavěn na absolutní nesoudnosti, extrémním narcismu a svým způsobem i autismu. Každý díl pojednává o nějaké nešťastné situaci. Ale to je to, co dělá všechny skeče tak dobré a ikonické! A dochází v nich i k zadostiučinění, takže není to tak, že by špatný úmysl i čin byl nutně brán jako něco pozitivního a chvályhodného. 14 epizod dojmem působí jako 100, až je to k neuvěření. Výjimečně souhlasím s hodnocením a ani s tím svým nešetřím.

U jedničky se mi líbilo, jak se zaměřovala především na postavy a jejich psychologii, než aby všechny okamžitě vrhla do boje. Dvojka na to šla obráceně - přišla s (mimochodem pohlednou) eskort misí, hromadou akce a jen letmého soustředění na hlavní charaktery, o nichž jsme se díkybohu něco málo dozvěděli a držet jim palce nebylo tak těžké, ale už to zkrátka nebylo ono. Bitevní scény nevypadají nejhůř, pořád je to relativně dobře natočený a místy výpravný film. Pokud tedy mluvím o filmařské práci, nikoliv o scénáři. Ale méně bývá více. Předchůdce si dám kdykoliv znovu, tuto výpravu lehce podbarvenou nadějí a vzdorem rozhodně ne.

Za mě maximálně tak lehce nadprůměrná česká komedie, která si z nějakého důvodu získala status kultu. Ale že bych měl potřebu film vynášet do výšin a podivovat se nad jeho genialitou, či přinejmenším nápaditostí? O tom se mluvit nedá. A ano, do této chvíle jsem nikdy neměl motivaci se podívat na snímek od začátku do konce, takže jsem si až dneska zažil premiéru. O tolik jsem nepřišel, jen o další škrt v mém seznamu.

Vůbec se mi nelíbilo podání tohoto dokumentu, které bylo řešené stylem výpovědí několika osob, doprovázených skutečně jen letmými útržky z Ivetina života. Čekal jsem nějaké doplnění po zhlédnutí skvělého seriálu, k němuž došlo, ale jen v některých částech. Zbytek byl brán zkratkovitě, nultá léta absolutně odbytá, úplně vypustila ty největší a nejznámější údálosti. Chápu, že tohle není bulvár, ale tlačit na pozitivitu za každou cenu? Život interpretky byl plný kontroverzí, i seriál to ztvrátnil lépe a otevřeněji. Nudil jsem se, nedozvěděl jsem se prakticky nic.

Já už mám ohledně animovaných filmů laťku hodně vysoko, takže mě pokračování Croodsových rozhodně ze židle nezvedlo. Cítil jsem z toho tu pohodovost a že to zkrátka má plnit účel pro takovéto odreagování, eventuálně jako barevná podívaná především pro děti, ale sliboval bych si víc. Po stránce předvídatelného a nenápaditého příběhu, nebo tlaku na humor, u něhož jsem se vlastně ani jednou nepousmál. Téměř nikdy se nesměju, ale tady nedošlo ani na takové to příjemné vnitřní pobavení a pocit, že jakákoliv ze situací měla aspoň humorný nápad. Popkulturní narážky jej možná trochu měly, ale byly slabé stejně, jako zbytek. Nemusel jsem u toho prakticky přemýšlet a cokoliv analyzovat, což pro můj mozek bohužel není ten správný stimul. Takže říkám, je to střeštěné, barevné, má to tempo a nějaké ty sympatie, ale mezi ostatními animáky především z dílny Pixaru je to ohavný průměr.

O Ivetě Bartošové jsem dosud věděl pramálo, uvědomoval jsem si ji jako zpěvačku a pamatoval si bulvární záležitosti výhradně z onoho rozmezí roku 2012-14, ale nic víc. Pro to pro mě byl seriál takovým doslovným seznámením s jejím nesktuečně smutným a nenaplněným životem, čím vším si musela projít a že do svého šokujícího skonu vlastně nikdy nenašla tu pravou lásku, po níž tolik toužila. První série byla odrazem vrcholu české kinematografie. Hrozně se mi líbilo zasazení do sedmdesátek, které působilo místy až liminálně. Vše bylo v takovém zvláštním oparu, podbarvené fialovo-růžovou kombinací barev a přibližovalo takové ty nejisté začátky, jimiž si musela v té době ještě šoubyznysem nezkušená Iveta projít. Další série byly hodně skokové, jak dějově, tak i v tónu. Liminálnost ustoupila a seriál se stal spíš už běžně natočeným životopisným dramatem. Po celou dobu zde figurovaly roztodivné postavy. Samotná Iveta působila komplikovaným, zakřiklým a snadno zmanipulovatelným dojmem už od začátku. Vývoj její osobnosti byl znát, později si byla schopna prosadit své, ale stále zůstávala tou křehkou osobou, které stačilo opravdu málo k tomu, aby se časem pokusila zničit samu sebe. Pak tu byla řada Ivetiných nápadníků, z nichž asi jako nejnormálnější vyšel Šajdl. Sepeši mi přišel jako neskutečný manipulátor a o Rychtářovi ani nemluvě, hrozně nesympatický člověk, zde výborně ztvárněný. Jak to bylo doopravdy, to už si samozřejmě můžu domýšlet, ale pokud se tvůrci opravdu snažili o co nejvěrnější zachycení všech charakterů, potom potěš koště, s kým musela Iveta celý život vycházet. Vše završilo opravdu důstojné finále, které víceméně jen naznačilo, jak to s ní nakonec dopadlo a osobně mě úplně odpálilo tím, jak odkrylo, kdo byl onen voják, který se objevoval napříč celou sérií a zaujal roli takového toho tichého skalního fanouška - vím, že to říkám ve skoro každé své recenzi, ale tohle jsem opravdu nečekal. Nakonec musím zvednout hodnocení o hvězdu i přes slabší druhou sérii. Podívanou jsem si užil, byl to pro mě hořkosladký náhled do života jednoho nešťastného člověka, který se vlastně nikdy nedočkal skutečného štěstí a jehož život byl jednou velkou jízdou na horské dráze.

Film, který dokonale shrnuje synopse. Nic víc, nic míň. Náhled do života chlápka, který žije skromně, ale neskutečně šťastně. A i když se kolem něj nedějí vždy šťastné události, nakonec si stejně cestu zpět ke štěstí najde. A mně to neskutečně sedlo! Pro jednou jsem se nemusel hnát za nabušeným dějem plným zvratů, ale užívat si spolu s hrdinou všední maličkosti. S hezkými vizuály a zajímavě vmixovanou západní hudbou, která částečně propojovala dvě jinak odlišné kultury.

Jak tu může někdo tvrdit, že bitvy vypadaly fajn? Však to byl ten největší kaz celého snímku. Jakmile kadeti napochodovali na bitevní pole, naskočily zjevně ručně natočené záběry z nějaké rekonstrukce typu inscenace bitvy na Bílé hoře. A tyto záběry byly dál nahodile prokládány do těch s aktuálními herci. Takže vůbec. Zbytek naprosto typický, vlastenecký jak prase, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo. Takto podaný heroický patos funguje. Hezky diváka seznámil s postavami, uvedl ho do děje a nakonec rozcupoval jeho očekávání v závěrečné bitvě, která by ve většině jiných filmů byla jen začátkem něčeho většího. Pociťuju jak zklamání, tak i lehkou spokojenost. Od nahodile zhlédnutého filmu, co zrovna běžel, bych tolik nečekal.

Strašlivě průměrná komedie, která nevěděla, co vlastně řešit předně. Jestli společenské rozdíly, plytkou romanci, důraz na nevtipnou komediálnost, či nějaké to typické rodinné moralizování. Žádná z postav nebyla zvlášť výrazná. Co se mi líbilo, tak monology, které přibližovaly myšlenkové pochody obou protagonistů. Lepší, než kdyby se věci jen děly. Když má člověk nervy a potřebuje něco nenáročného, asi to poslouží, jako posloužilo mně.

Další z těch dílů, který vkusně paroduje jak komiksy, tak především anime. Hrozně mě bavilo převtělení starých známých charakterů do postav z Ghibliovek, co by deluze způsobené rýžovým vínem (saké). Úhlavní zápletka okolo komiksáka jinak maximálně tak průměrná, stejně jako všechno, co přineslo posledních cca 10 sérií. Ale jak jde o pomrknutí na různé popkultury, tvůrci mají stále dobré a vtipné nápady. Hvězda navrch za to, že epizoda potěšila (ne)jednoho fanouška anime.