Megamysl

Animovaná variace na komiksové a filmové příběhy Supermana, převrácená postmoderně tak nějak na hlavu, neboť ustálená dualita superhrdina - hlavní padouch je tu variováním narušena a negována, až dojde k úplné záměně obou pólů. Jestli má Megamysl nějaký velký klad, pak samozřejmě aluze na různé popkulturní odkazy a ikony, kterých je tu citována skutečně přehršel, ale to už je vlastně v tomto odvětví počítačově animovaných snímků takřka standard. Druhým kladem tak zůstává výrazný důraz na pohrávání si s pravidly žánru, která, jak již bylo dříve řečeno, staví zpravidla na hlavu (superhrdina ničí a ohrožuje své vlastní město atd.). Originální je též samo rozvíjení a variování supermanovské předlohy - kupříkladu Supermanovo maskování se za nemotorného novináře Clarka Kenta tu tvůrci transformovali do podoby 3D hologramu se zdrojovým kódem v hodinkách, které jsou pak využívány ještě v mnoha dalších proměnách identity... Dívat se na superhrdinská klišé z nezvyklých úhlů pohledu je poslední dobou v kinematografii takřka trend (namátkou připomenu mimořádně ulítlý britský seriál The Misfits, stejně jako záplavu snímků hollywoodské provenience), Megamysl přináší ale potřebnou přidanou hodnotu. Celkově patří k tomu lepšímu, co v daném ranku vzniklo... (04.05.2011)

Možná jsem čekal trochu více v akčních scénách, i tak je ale Megamysl příjemnou hříčkou na nedělní odpoledne. Co mě zaráží jsou zvučná jména v anglickém dabingu: přesto, že ten český zněl překvapivě dobře a neměl jsem s ním jediný problém, mě docela mrzí, že jsem neviděl originál. Megamysl je totiž snímkem, který - ač mě většinu stopáže bavil, občas jsem se usmál a sem tam obdivoval dobrý nápad - nemusím vidět dvakrát. Nejvíce oceňuji hrátky s jazykem, kdy autoři nasadili reportérce Roxanne do úst takové perly, že by se za ně nestyděla ani nejzvučnější jména světové literatury, její přímé přenosy byly vážně k popukání, Občas se vlastně člověk u těch animáků až zamyslí, jak malé děti v sále nemohou dobrou půlku filmu absolutně pochopit... malým akci a gagy, dospělým odkazy a únik z reality. (02.01.2011)

Není to až taková legrace, jak se snaží tvrdit přebal dvd, ani jak by člověk čekal od takto animovaného filmu, ale zato snímek mile překvapí solidním příběhem a sice jednoduchým, ale ne tolik obehraným poselstvím. Namísto zjištění, jak je důležitá rodina a její opora (obvyklé klišé), hrdina pochopí, že záleží jen na něm a na cestě, kterou si sám zvolí. Oproti Já, padouch je snímek méně vtipný a hravý, ale hvězdu přidávám za nejsmutnější modrý animovaný ksichtík, jaký jsem kdy viděla. KOUSEK DĚJE A ať si v zajímavostech říkají, že postava Roxanne je pojmenovaná po jakési reportérce z nějakého nepovědomého filmu, tak si nemůžu pomoct, ale v Cyranovi byla hlavní hrdinka Roxana zamilovaná do úplně jiného chlápka, než si myslela, protože se skrýval za falešnou identitou. /20. 12. 11./ (20.12.2011)

Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. (07.12.2010)

Co by superpadouch dělal, kdyby konečně opravdu zlikvidoval superhrdinu? Šel by do důchodu, nazul papuče, začal pít pivo a buď by se uchlastal nebo chcípl nudou. Totéž ale platí i o definitivně zvítězivším superhrdinovi. Zábavná přehlídka šíleností na téma kudy z nudy, ale kdybych tvrdila, že jsem se z toho nějak tetelila, tak to bych lhala. (02.08.2016)