Megamysl

Další z filmů, kde mě odrazoval zjev hlavní postavy, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho přesto viděla. Vizuál samotný není sice nic úžasného, ale jde především o inovativní příběh, který dokonce dokáže překvapit a to je u pohádky vždycky osvěžující. Navíc postavy jsou dobře charakterově vykreslené, mnohé z nich zábavné, a celkově mě bavil i samotný "psychologický vývoj" Megaminda. K tomu přihodíme výborný originální dabing (bavil mě hlavně Brad Pitt a Jonah Hill) a vznikne docela obstojný nadprůměrný animák. ~(3,7★)~ (02.02.2019)

V žánru filmů s kreslenými zápornými hrdiny v hlavní roli, kteří v této předvánoční době atakují kina, mi přijde MegaMind mnohem nápaditější než takové Despicable Me. V originálu je naprosto senzačně nadabováno, po hudební stránce se konečně jednou ve filmu pro děti objevilo i něco rockovějšího (výborné Welcome to the Jungle), po stránce příběhové vlastně nemáte moc tušení, kam se to celé bude vyvíjet (zvlášť po téměř-úvodní scéně s lidskou kostrou), a vizuální část je přesně taková, jakou u animáku dnešní doby očekávám. Nicméně to nic nezmění na faktu, že jsem se zas až tak mega nebavila, a ve střední části filmu, kdy je děj založený na tom, že se hlavní hrdina nudí, jsem se nudila s ním. (04.12.2010)

Megamind je príjemné prekvapenia a príjemná zábava pri ktorej sa len ťažko nudiť. Dej je v podstate jednoduchý, ale dobrý a občas donesie so sebou za tých 90 minút aj moment prekvapenia. Animácia je pekná, hlavný hrdina je farbou trošku odlišný ako vy, ale aj tak mu fandíte a soundtrack je nabitý rockovými peckami, ktoré skvelo zapadnú. Ako som už hovoril príjemná zábava a prekvapenie. Mimochodom počkajte si až kým skončia titulky. 90% - 5* (26.04.2011)

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)

Co by superpadouch dělal, kdyby konečně opravdu zlikvidoval superhrdinu? Šel by do důchodu, nazul papuče, začal pít pivo a buď by se uchlastal nebo chcípl nudou. Totéž ale platí i o definitivně zvítězivším superhrdinovi. Zábavná přehlídka šíleností na téma kudy z nudy, ale kdybych tvrdila, že jsem se z toho nějak tetelila, tak to bych lhala. (02.08.2016)