Jmenuji se Oliver Tate

Na začátku si pamatuju Alexandera Hemalu a pak už je to nějaké rozmazané... Ne, vážně nevážně - Submarine je dobrý film, jako debut bych řekl, že dokonce vynikající, pokud vezmeme v potaz, že ho natočil Richard Ayoade, který mimo britské ostrovy je známý jedině roličku v seriálu IT Crowd a pro pár nadšenců z Garth Marenghi's Darkplace. To je ovšem geniální počin, pokud vám sedne daný druh humoru. A to byl i důvod, proč jsem se na film poměrně těšil. Dočetl jsem se, že mám očekávat humor typu Michela Gondryho nebo Wese Andersona, podobnost s 500 dní se Summer, Harold a Maude nebo Rushmore. Ono těch podobností by se našla spousta, popravdě celý děj i styl vyprávění už tu byl tolikrát, že těžko počítat. Ale proč hanit neoriginálnost příběhu a stylu, když ten princip tak dobře funguje? A v tomhle případě opravdu velmi dobře. Přidejte k tomu poctivý britský humor, kvalitní hudební doprovod, pocit nostalgie... a máme tu slabší 4*. (08.06.2011)

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

netradiční snímek s absencí okoukaných hezounků a klišoidního scénáře amerických komedií... ponořte se spolu s oliverem do slastí i strastí jeho dospívání a nemálo zvláštní addamsovské rodinky a přítelkyně... pitva patologických situací není vlastně komedií v tom pravém slova smyslu, ale když člověk vyleze z kina, má na tváři takový lehce přitroublý úsměv... je možné, že mi vydrží při vzpomínce na ayoadovu režijní prvotinu až do osmatřiceti. 80% [Světozor, 8.6.2011] (09.06.2011)

Mám rada takýchto týpkov vo filme .. a tento mal navyše ešte aj trochu zvláštnu priateľku s výbornými hláškami a zaujímavých rodičov. Zábavná vec, ktorá ale riešila celkom vážne problémy: hroziaci rozchod rodičov a samozrejme prvý vážny vzťah. Vizuál, ktorý ja môžem, hudba výborná a Craigovi tieto role dokonale sedia. (08.06.2017)

Dokud budou na světě teenageři, tak tu budou příběhy, z kterých budou mít pocit jedinečnosti. A dokud tady budou lidé, jako je Richard Ayoade (kteří už svou cílovou skupinu dávno přerostli), tak vždy najdeme důvod, vážit si takových příběhů o madistvé trapnosti, ostrakizaci a úzkosti. Oliver sebe představuje ve svém životopisném filmu a Ayoade mu dopřává svůj styl, který je decentní, ale hravě si pohrává s námluvy z filmů francouzské nové vlny (spousta kol a pláží) a stylem (skokové střihy a ruční kamera). To v celku dává krásnou směs romantiky a rebelství. (08.06.2011)