Jmenuji se Oliver Tate

Ať je nám patnáct nebo osmatřicet neustále něco zachraňujeme, ale žhář Oliver má na každou záchranu svůj osobitý plán. Získat lásku je těžké, udržet si jí ještě těžší a když o ní přicházíme, máme mnohdy pocit, že bez ní (té pravé) nemůžeme už nikdy být. Mladý Oliver má mnoho společného s mladým Haroldem Hala Ashbyho, oba mají smysl pro smrt, obklopují se svou vlastní realitou v realitě a nachází netradiční první lásku. (08.06.2011)

Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru, v chlapeckém těle a v zimomřivě nehostinné krajině, proplouvající snímkem, který překvapivě nemá rozměr sociální, jak by se dalo u britské tragikomedie čekat, ale spíše existenciální. Celovečerní debut Richarda Ayoade (alias Mosse z kultovního anglického sitcomu IT Crowd) si tak ponechává něco z estetiky britské školy sociálních dramat, přidává ale svůj osobitý pohled na svět a tak překvapivý autorský rastr, že z jeho autorského filmu vznikl výsostný originál. Ono hledání komických aspektů v tragédii života, které charakterizuje všechny scény vyjma jediné - rozhovoru Olivera a Jordany na autobusové zastávce po návštěvě její rodiny, v níž komický aspekt náhle absentuje a scéna tím kontrastem nabývá patřičnou hloubku; soustředění se na pocit jinakosti, jež charakterizuje dospívání, pochroumanou sebereflexi, nejistotu, hledání sama sebe a objevování pravidel světa kolem, to vše tvoří rámec syžetu o tak složitém přerodu z adolescenta na dospělého. Nečetl jsem bohužel knižní předlohu, ale jelikož se jedná o adaptaci literárního díla, můžeme si všimnout řady literárních propriet - Oliver Tate se vymezuje jako ironický glosátor, který v mistrné zkratce naprosto přesně pojmenovává absurditu života dospělých (charakteristika Oliverovy matky a otce). Zůstává i ryze literární kompozice, tedy členění do kapitol včetně prologu a epilogu. Charakterizující je i příznačná retro nálada celého snímku a použití klasických výrazových prostředků (zatmívačky, tady ovšem barevně kolorované, 8mm kamera atd.). Suma sumárum, milý Olivere, je mi právě 38, a koukám na všechno přesně jako Ty tenkrát... (21.07.2011)

Hlavní postava je velmi dobře vybalancovaná, takže přestože se bere naprosto vážně, divák se může jeho pečlivě pragmatickým přístupem k řešení aktuálních milostných problémů (ať už vlastních či svých rodičů) dobře bavit. Občas sice působí směšně, ale komedie je to spíše hořká. Ale celkem mi sedla do nálady. Výborní jsou jak představitelé hlavních rolí, tak práce kameramana a výběr hudby. (14.09.2011)

Důvodů proč se podívat na nějaký film může být nespočet. Slyšeli jste, že je super, četli jste nadšenou recenzi, hraje tam váš oblíbený herec, točil to známý režisér, nebo za kamerou stál skvělý vámi ctěný kameraman... U mne to nebyl ani jeden z těchto důvodů. Tím důvodem byl pro mne naprosto geniální hudebník, chlápek jménem Alex Turner. Ano, modří už vědí Alex je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets a já žeru jak jeho kytarovky tak zpěv. A tak když jsem se dozvěděl, že v tomhle filmu dělal hudbu, bylo mi docela jedno o čem film bude. Vnitřně jsem ale tušil, že by nešel do nějakého bizáru ani kýče a že to bude mé duši blízké podobně jako jeho písničky. A sakra jsem se trefil ! Film byl super! Celé to bylo takové to echt british jak to mám rád, pobřežní městečko omývané příbojem, ve vzduchu křik racků... A do toho příběh poněkud zvláštního Olivera, který chodí na střední a řeší úplně ty stejné problémy, které jsme řešili na středních my. Hodně čte a jeho osamnělosti ani moc neprospívá, že je jedináčkem a tak svoji pozornost zaměřuje na rodiče přičemž ve škole se chová spíše plaše. Střední, to jsou ale rvačky se soky, první nesmělé kontakty s dívkami, které už najednou nejsou pro kluky blbé, ale naopak nějak podivně člověka k sobě přitahují jakýmsi zvláštním tajemným kouzlem... První nesmělé polibky i první sex když rodiče vypadnou do kina a dům je volný... Filmů o týnejdžrech ze středních je kupa. Leckteré jsou na mne řekl bych až vulgání a americká produkce nás jimi jeden čas úplně zaplavila až to jednoho znechutilo. Tohle je ale jiné. Film je zvláštní, stejně jako je zvláštní Oliver a jeho dívka Jordana i lidičky kolem nich. Dneska večer mi to ale moc sedlo a nejen kvůli té hudbě, která mně k filmu přivedla. Dávám za 5 fotek z polaroidu. * * * * * (25.04.2021)

Po prvních 30 minutách jsem si řikala: 'a sakra, tohle je nejlepší film za poslední tři roky'. celou dobu jsem měla husí kůži, slzy v očích, bylo to rychlé a krásně natočené, celé to působilo jako jeden dlouhý hudební videoklip, tak jak to Ayoade dobře umí. Jenže.. Po těch 30 minutách tomu jakoby došel dech, najednou to už nebylo tak nadneseně vtipné a vystihující všechny naše vztahy a problémy, ale stal se z toho jenom artovej hipsterskej film. Hudba Alexe Turnera ale byla božká. Když to skončilo, už to to byl jenom průměrnej snímek, ale za ten začátek a hudbu si to zaslouží 4 hvězdy. (11.06.2011)