Until the Light Takes Us

O existenci dokumentu jsem se dozvěděl prakticky pár vteřin předtím, než jsem si ho pustil, takže jsem dopředu vůbec netušil, do čeho jdu. Snímek mě ale dokázal zaujmout, takže jsem se na něj dokázal dívat po celých 93 minut, i když bylo pozdě v noci. A vůbec na mě celý dokument působil tak nějak poklidně, přestože se tam pár vážných momentů našlo. Interview byly natočeny pěkným způsobem a líbilo se mi, že tam tvůrci nechali mluvit pouze tázané a své vlastní otázky k nim vystřihly. Co se týče lidí, kteří se v tomto dokumentu objevili, tak mi všichni přišli zajímavý. Hlavně tu byli všichni (přeživší) lidé, co stáli u zrodu black metalu jako takového. Asi nejvíce mě na Until the Light Takes Us zaujalo, že až tady jsem si uvědomil, že vlastně celou aféru black metalu v první polovině 90. let odstartovala jen malá skupinka mladých chlapů z jednoho CD obchodu v Oslu. Je taky dobré, že tvůrci si našli takové lidi, kteří byli každý jiný a měli trochu jiný pohled na věc, ale přesto se moc nerozcházeli. Vystupující tu prostě zastupují to svoje. Varg vypadá, že mu jde o ideologii, Fenrizovi o hudbu, Frost jakoby se na vše díval z abstraktního a depresivního pohledu, ať už při tom vypadá přehnaně nebo ne. Jak říkám, snímek je jako celek pěkný, poklidný a celý je pojatý zajímavě. Jakoby se takhle na scénu black metalu ještě nikdo nedíval. (23.01.2016)

Určitě to nejlepší, co bylo o norském black metalu natočeno. Pro zasvěcené tam asi moc nových informací nebude, ale líbí se mi, jakým způsobem je to podáno. Po prvním shlédnutí mě vadila ta část s Frostem. Říkal jsem si: "Tohle už není black metal, už to není o tom, o čem black metal zpočátku byl. Je to jen divadýlko." Pak mi došlo, že snad režisér chtěl ten kontrast ukázat. Na jedné straně underground s Fenrizem, který vypadá jako troska a vzpomíná na ty hrozný nahrávky na audio kazety, na druhé straně už zmiňovaný Frost, výstavy a vernisáže. Povinnost pro všechny fanoušky norskýho bm. Norsko bývala krásná země. A Fenriz a Varg jsou prostě největší frajeři! (07.12.2011)

Skvělý dokument odhalující vznik a okolnosti norského black metalu, z úst těch, kteří ho tvořili. Není to jen o hudbě, ale to kolem je s tím prostě navždy spjato. Nevím jestli je to dobře nebo ne. Ale black metal mě vždycky přitahoval právě tou autenticitou, takže to tak asi má být. Nejtemnější hudební odvětví. (22.09.2012)

Pro mě jako veskrze oddaného fanouška norského blackmetalu povinný snímek, který ovšem celkově nepřináší v podstatě nic nového. Nejzajímavější jsou určitě úryvky z rozhovoru s Varg Vikernesem alias Count Grishnackhem. S tím jsem už viděl/četl rozhovorů spousty a musím říct, že nejsem zrovna jeho velkým fanouškem (a to se týká i jeho kapely Burzum). Nicméně tady Varg až neskutečně hláškuje a NAPROSTO PŘESNĚ pranýřuje všeobecně oslavovanou falešnou západní (křesťanskou) morálku. Tady s 99% jeho názorů souhlasím, člověk si říká, že být ve stejný čas na stejném místě, možná by nějaký ten kostelík mohl mít taky na svědomí - kteréžto zjištění mě teda doslova vyděsilo k smrti… Kromě něj tam ale nikdo jiný nic kloudného neřekne. Takže tři hvězdy, průměr. (19.09.2010)

Rozhodně zatím nejpovedenější dokument o norské black metalové scéně, co jsem viděl. Velmi kvalitní, snaha o několik pohledů. Rozhodně vrcholem jsou rozhovory s Vargem a závěrečná Frostova "performance" (rozesmály mě ty vyděšené a znechucené pohledy lidí, co ho sledovaly). Byl jsem rád, že i naprosto enigmatická postava Dead z Mayhem dostala svůj kousek času, protože to byl právě on, kdo silně ovlivnil myšlenkovou strukturu celého (původně) underground hnutí. No a teď si snad pustit Jesus´ Tod od Burzum ... (11.01.2011)