Paralelní světy

Červená knihovna v děravém sci-fi kabátku. V jednoduchosti je krása, ale když je jednoduchosti příliš, vzniknou povrchní Paralelní světy. Ambiciózní snímek, jemuž ovšem chybí rafinovanost. Až příliš průhledné rozdělení na dva světy, bohatý sever a chudý jih, kde zlé severní korporace drancují nerostná bohatství jihu, lid jihu dřímá v koloniálním područenství a vážně už je s tím něco potřeba udělat, tak jednoznačné sdělení, že i ten maličký divák ve mně chce proti němu revoltovat, neboť korporace jsou zlé, áááno, takže s nimi naši hrdinové náležitě vyběhnou, je to tak jednoduché, obelstít globální korporaci, áááno, až příliš limonádoví Romeo a Julie z alternativního vesmíru, povrchní příběh, který tvůrci staví jen z těch nejprofláklejších klišé, pseudoromantika s chutí cukrové vaty... A k tomu spousta logických lapsů, že to snad ani nemá cenu vypočítávat, člověk tu přežije i volný pád bez padáku z falešného nebe, když se závaží na těle nemá zahřívat, tak se s ním běhají dlouhé tratě atd. atd. Pěkný vizuál, ale příště trochu rafinovaněji, milý Juane. Áááno? (20.12.2012)

Láska vzdoruje zákonům... tentokrát gravitačním. Vizuální stránka je úchvatná, příběh zase pohádka o bohatých a chudých vsazená do originálního prostředí. Zákony tu nepracují podle našich měřítek, takže kdo chce strávit skoro dvě hodiny tím, že bude plkat o tom, že by se hlavnímu hrdinovy nahrnula do hlavy krev (nebo, že hoří nějak pomalu) a skápl by hned při prvním přelezu do Horního světa, může. Solanas to obětoval, aby mohl vyprávět příběh, který až na trochu uspěchané finále, neselhává. Kirsten Dunst i Jim Sturgess jsou dobře vybraní a dobře ví co se od nich čeká. Celkově je to prostě povedená pohádka, která se odehrává v okulahodícím světě. (23.12.2012)

Když si vymyslíte vlastní, fyzikálně nesmyslný svět, můžete z toho vykřesat slušné množství vizuálně působivých záběrů. Ale když do něj nezasadíte příběh, který by stálo za to vyprávět, byla vaše práce přece jen marná. Výsledek je přinejlepším průměrný a dolů s hodnocením jdu kvůli tomu, že film nedodržuje ani fyzikální zákony, které si sám vymyslel. (13.11.2014)

Úplně se mi z toho zatočila hlava! V kůži Johna Malkoviche potkává Věčný svit neposkvrněné mysli, aneb tenhle film je jako to nejlepší z Charlieho Kaufmana :) A i když příběh není tak promakaný, jak by mohl být a spousta zásadních věcí se tu řeší takřka střihem, prostředí je natolik úžasné, že si to plnej počet zaslouží. Pro mě film roku. (31.12.2012)

Ach jo! To mohlo bejt tak dobrý! A prd. Na film jsem se těšil od prvního traileru, tedy zhruba rok, no nakonec jsem z výsledku dost otrávenej. Upside Down má dvě pozitiva - ústřední nápad dvou světů ležících proti sobě a úžasnou vizuální stránku. Záběry, v nichž jsou vidět oba světy, zvlášť v sekvencích v horách, kdy nahoře i dole jsou zasněžené vrcholky, proplétají se mezi nimi oblaka a svítí slunko, jsou pastvou pro oči. A to je tak všechno, co můžu pochválit. Snímek zcela zasádně dojíždí na to, že jde v podstatě o fantasy pohádku, ale zcela vážně se snaží fungovat podle určitých sci-fi zákonů. Na jednu stranu mu to umožňuje předvádět zajímavé kousky s gravitací, na druhou stranu s těmi zákony pracuje tak podivně lehkovážně, že jsem byl nucen cirka 80 % stopáže přemýšlet nad tím, jestli se zrovna neděje nějaká blbost, která je s nimi v rozporu. Ve fantasy pohádce by nad tím člověk mohl mávnout rukou, ale sakra, když už si nějaká vážná vědecká pravidla nastavím, měl bych se podle nich řídit... I to by se ale dalo přežít, kdyby byl dobře napsaný vztah dvou hlavních postav. Bohužel dobře napsaný není. Je to jalová pseudoromantika, která na mě neměla nejmenší emoční dopad. No a jestli jsem celou dobu váhal na třemi hvězdami (za nápad, hrátky s gravitací a vizuál), závěrečných 15 minut, aneb koncentrovaná scenáristická nemohoucnost a zkratkovitost, mě přesvědčilo o tom, že víc než dvě hvězdy ode mne Upside Down nedostane. Jedno z největších letošních zklamání. (20.12.2012)